Nyní k tobě, Viléme, promluvím…

Nyní k tobě, Viléme, promluvím. Pochybuji, že bys mne pochopil. Jsa blb, již právem rodným jako každý Němec, jsi pitomec právem výbojovým, jak jen jím může býti germánský císař, to jest mnohem více, než se sluší na obyčejného kaprála. Což na tom! Budu mluviti, bych uspokojil sám sebe, a též pro hlouček Francouzů, kteří mi rádi budou naslouchati. Angličané, kteří ti vyhrazují šibenici vražedníků, ještě tě nemají, a velení nad tvými báječnými armádami, jež jsi svěřil tučnému Hindenburgovi a ještě několika váženým halamům, dopřává ti na štěstí trochu volné chvíle. Máme pokdy, abychom si pohovořili. (…)