Léon Bloy – podklady k pamfletu

Letošní stá výročí někdy vzájemně souvisejí a kontrastují. Porovnejme tři události z roku 1917: od května do října začínala být známá portugalská Fatima, 7. listopadu se v Petrohradě střílelo z Aurory a čtyři dny předtím zemřel na předměstí Paříže Léon Bloy. 
Je to jméno z dějin literatury, ale patří i do dějin církve. Umělecké kvality jeho textů možná nebudí takový rozruch jako jeho náboženské názory, i když ty jsou vyjádřené s uměleckou působivostí a často namířené na tehdejší kulturní život. Je to spisovatel s přívlastkem: vždycky se připomíná jeho katolictví. Pro některé militantní katolík, pro jiné miles christianus. Přitažlivý pro ty, kdo obdivují romantičtější a mystičtější umělecké směry, prokleté básníky, dekadenty a vizionáře. Oblíbená četba konvertitů ve fázi nadšení, než se jejich horlivost v lepších případech stáhne jako dobře seřízený plamen lampy, a bohužel duševní strava takových, kterým imponují svalnaté řeči o víře a církvi. Pro ctitele z řad katolíků zásadní inspirátor a vzor duchovních postojů: najde se mezi nimi někdo, kdo vyslovil nad jeho dílem zdvořilé rozpaky? Ale ano: některé cituje i sám Bloy v deníku. Odvážím se také, i když kulaté výročí má být příležitost k oslavám. (…)