Je to opravdu už dávno

Havlíčkobrodský rodák Jiří Šerých, bratr malíře Jaroslava Šerých a autor řady výtvarných monografií, patří dnes mezi několik málo pamětníků, kteří zažili Bohuslava Reynka, jeho ženu Suzanne Renaudovou i oba jejich syny už v padesátých letech. Spolu s Jaroslavem Medem zpracovávali po několik let veškerou reynkovskou korespondenci i speciálně staroříšskou epistolografii Florian–Reynek, která vyšla pod názvem Korespondence v roce 2012. Jejich paměť má tedy navíc i spolehlivý faktografický základ. Svědectví osobností jako Jaroslav Med (viz Kontexty 2/2017), Jiří Škoch (Kontexty 3/2017) nebo právě Jiří Šerých jsou dnes důležitá také z toho důvodu, že kromě petrkovského mýtu vzniká i zvláštní petrkovská „mytologie“, v níž se daří nepodloženým projekcím zbožných přání a s nimi spojené cenzuře minulosti – bezprostřední svědkové jsou nakonec málem žádáni, aby předložili teorii, která by potvrzovala jejich fakta.
S Jiřím Šerých jsme se setkávali v pohostinném petrkovském domě od sedmdesátých let. Skoro před dvaceti lety, v lednu 1998 jsme se spolu s Věrou Jirousovou a Danielem Reynkem sešli při „výletu“ do Grenoblu, kde spolu s velkou reprezentativní výstavou proběhla také konference o Reynkově životě a díle. V Paříži se k nám připojili Jan Vladislav a Sylvie Germainová. V pozadí celé velkolepé akce stála Annick Auzimourová, neúnavná propagátorka Reynkova umění ve Francii, která také už před delším časem připravila k vydání a vydala skvostně vypravené souborné básnické dílo Suzanne Renaudové. Loni vyšel v grenobelském nakladatelství Romarin – Les Amis de Suzanne Renaud et Bohuslav Reynek také společný komentář A. Auzimourové a Jiřího Šerých k Reynkovu grafickému cyklu Don Quijote, doplněný Jiřího petrkovskou anamnézou Je to už dávno. (…)