Tři nezbytná společenství

Encyklika Rerum novarum (1891) začíná touto větou: „Dychtění po novotách již dlouho zneklidňuje státy; bylo proto přirozené a nezbytné, že se snaha o změny přesunula z oblasti politiky na příbuzné pole hospodářské.“ Od Francouzské revoluce katolíci znovu promýšleli sociální řád – zejména s ohledem na vztah mezi církví a novými státy, ale také s ohledem na to, co přináleželo k „nové ekonomice“. Když byl v roce 1878 zvolen papežem Lev XIII., byl „sociální katolicismus“ v rozkvětu, třebaže se nedostávalo autoritativního učení o tomto tématu. Byla to éra katolických kruhů a sdružení vedených vynikajícími osobnostmi, jakými byli François René de La Tour du Pin, Léon Harmel, Albert de Mun, Wilhelm Emmanuel von Ketteler, Frédéric Ozanam a Adolph Kolping. Fribourgská unie, ustavená v roce 1884, byla první mezinárodní organizací katolických sociálních myslitelů. Její reprezentanti vyzvali v roce 1888 papeže, aby poskytl vodítko k výuce o souboru sociálních otázek týkajících se hospodářství. (…)