Obrázky z apokalypsy

Přes dvě hodiny ponuré atmosféry často prokládané brutálními naturalistickými scénami znásilňování, se­kání hlav sekyrou, párání břicha těhotným ženám, roztrhávání člověka párem koní či upalování malého chlapce zaživa, snímanými však s chladným odstupem. Film, při jehož polské premiéře na festivalu v Gdyni v září 2016 řada diváků opouštěla sál, neboť nedokázala některé pasáže snést. Snímek, jehož promítání v Polském institutu v Kyjevě ukrajinské ministerstvo zahraničí „důrazně nedoporučilo“ v obavě z veřejných nepokojů, přičemž Poláci mu vyšli vstříc a představení zrušili, oficiálně „z technických důvodů“. A zároveň film, kterým chtěl jeho režisér Wojciech Smarzowski „vystavět most mezi oběma národy“ – tím, že zobrazí vražednost a nepřijatelnost nacionalismu jako takového.
Tento záměr zatím rozhodně nevyšel, poněvadž film Volyň, připomínající masové vyvražďování polského osídlení Ukrajinci na dnešní západní Ukrajině v době druhé světové války, vyvolal v zemi „hlavních pachatelů“ vlnu převážně odmítavých reakcí a nešel tam ani do distribuce. V Polsku si vysloužil mnohem příznivější ohlas. Ovládl též 19. ročník Polských orlů (obdoby Českého lva). Ze čtrnácti nominací proměnil osm – za nejlepší film, režii, hudbu, kameru, výpravu, střih, zvuk a kostýmy. Získal také cenu diváků. Ovšem ani v Polsku nechyběly kritické hlasy, pouka­zující jednak na některé historické nepřesnosti, ale hlavně na skutečnost, že snímek zbytečně vyvolává vášně, jež už měly dávno spát, že otevírá staré rány, jimž by nejlépe prospěl klid nebo dobře kontrolovaná léčba v úzkém kruhu specialistů a zasvěcenců. Či dokonce že poslouží ruské propagandě. (…)