Cesta do Ruska

Bolševické Rusko dvacátých a třicátých let 20. století vábilo mnoho spisovatelů a umělců jako místo, kde proběhla zásadní reforma společnosti a kultury. Vedle André Gida, Egona E. Kische, Liona Feuchtwangera a Georga Grosze tam několikrát vycestoval také známý romanopisec Joseph Roth, autor nesmrtelného Pochodu Radeckého a Kapucínské krypty. Velká zvědavost a zájem o současné dění podnítily i Rotha, aby jako tehdejší redaktor Frankfurter Zeitung prozkoumal novou podobu ruské kulturní krajiny – včetně každodennosti života obyvatel sovětských měst. Zajímal se však o pestrou paletu témat: o povahu revolučních změn, náboženství, armádu, vztah jednotlivých národů, moderní umění, ale například i o emigraci. Učinil tak svým nenapodobitelným způsobem, který prozrazuje mistra jazyka a bystrého pozorovatele lidí i míst. Přinášíme výňatky z jeho cestopisů, které pod názvem Cesta do Ruska. Fejetony, reportáže, poznámky v deníku 1919–1930 vyšly knižně a které CDK připravuje k vydání v překladu Pavla Váni.

Kníže a balalajka

V noci ze soboty na neděli vnikla policie do jedné vinárny na západě Berlína a „zajistila“ 80 Rusů a Poláků, mezi nimi čtyři hudebníky hrající na balalajku. Zjistilo se, že ke kvartetu nočního podniku patřil jeden ruský kníže a jeho žena. Mezi hosty byli také příslušníci Rudé armády. Kníže uvedl, že mu bolševici sebrali majetek a že si musí vydělávat na živobytí hrou na balalajku.
Balalajka je velmi jemný nástroj, hodný knížete. V Rusku však knížata ve vinárnách na balalajku nehrála. V Rusku měli tento nástroj většinou chudí pěvci, potulní muzikanti, a knížata musela být velmi milostivě naladěna, aby si koncert vyslechla alespoň na půl ucha.
Když teď na strunách balalajky brnkají knížecí ruce, je to svým způsobem její rehabilitace. Zčásti tak bylo učiněno zadost spravedlnosti. Aby ovšem na druhé straně – – –
Na druhé straně se mezi hosty nacházeli příslušníci Rudé armády, náležející k oné moci, která knížete vyvlastnila. (…)