Rozhovor Martina Horáčka s Nikosem Salingarosem

MH: Nikosi, mohl bys českým čtenářům popsat svou cestu od fyziky a matematiky k architektuře? Jaké podněty tě vlastně přivedly k zájmu o architekturu?

NS: Fyzik hledá řád ve vesmíru. Odtud vyplývá rovněž potřeba porozumět řádu, který vytváří člověk a který je zakódován v našich stavbách. Zatímco však řád v přírodě většinou vykazuje silné matematické charakteristiky, pouze malá část uměle vytvořeného řádu tyto vlastnosti sdílí. Jde o to, abychom pochopili principy zmíněného geometrického řádu a naučili se, jak je použít ve výstavbě. Vycházím z předpokladu, že přirozený řád působí blahodárně, kdežto odchylky od něj nám mohou způsobovat potíže a nemoci. Omezují naši tělesnou zkušenost a redukují život v nás. Naše zkoumání se tím pádem neobejde bez biologie: matematika + fyzika  biologie  přirozený řád  dobrá architektura.

 Kdy jsi potkal Christophera Alexandera a jak se vyvíjela vaše spolupráce?

Četl jsem jeho knihy Notes on the Synthesis of Form a A Pattern Language a hluboké myšlenky v nich zachycené mě neobyčejně zasáhly. Když jsem potom v roce 1983 jel navštívit jednoho bývalého studenta do Berkeley, zavolal jsem Alexanderovi domů a potkali jsme se. Šťastnou shodou okolností zrovna pracoval na svém spisu The Nature of Order a hned mě požádal, abych mu pomohl s editací. Zdůvodnil to tím, že se spolu můžeme bavit jako matematici a fyzici, zatímco s architekty se mu rozmlouvat nedaří: „Jako byste hučeli do zdi!“ Strávil jsem následujících pětadvacet let tím, že jsem pomáhal dát dohromady čtyři svazky The Nature of Order. (…)