Trumpovo kyvadlo

Občas to vážně vypadá, že zdravý rozum, racionální přístup ke světu, respekt k faktům a chápání událostí v jejich historických a kulturních souvislostech nemají v dnešní době šanci. Ne proto, že v amerických prezidentských volbách vyhrál Donald Trump. Ale proto, jaké nesmysly se kvůli tomu na nás každodenně snášejí z médií. Bídu veřejné debaty sotva co odhalilo jasněji než „hodnocení“ Trumpova vítězství a zaručené „prognózy“ jeho budoucího prezidentství.

Kdybychom mnohé komentátory vzali vážně, tak si budeme myslet, že to bylo opravdu velké překvapení, že se Američané zbláznili, že je to vzpoura skoro negramotných bílých rasistů, kteří jsou současně těmi správnými občany, co se konečně ozvali, a že teď už rozhodně budou všude vyhrávat jen populisté. Trump se domluví s Ruskem a současně porazí Rusko, zničí islamisty i je posílí, postaví zdi a jiné rozboří, Evropu nechá vykrvácet, protože bude muset sama trochu více dávat na obranu. A nakonec nejspíše v záchvatu své nevypočitatelnosti otevře jaderný kufřík, a je vymalováno.

Do Trumpa si leckdo promítá svoje obavy a představy. Někdo se bojí demokracie (tak takhle lidé rozhodují!), jiní o demokracii (tak takhle blbě lidé rozhodli!), posílen se cítí levicový prezident Zeman i Tomio Okamura, ohrožen kdekdo. Kdejaký chytrák si taky myslí, že díky Trumpovi zná recept, jak spasit pravici či levici – stačí prý jen plácat populistické nesmysly, chrlit vtipy a urážky, lhát, přehánět a úspěch je zaručen, protože to tak údajně voliči chtějí.

No tak dobře, chtělo by se říct, myslete si, co chcete, ale nám, kteří jsme ještě neztratili zdravý rozum, dejte pokoj. A Trumpovi čas – nechte ho stát se prezidentem a pak ho začněte hodnotit. To je ovšem odvážné a nesplnitelné přání.

Proto k „jejich“ Trumpovi přidám aspoň „svého“ Trumpa, abych to trochu vyvážil. Z hlediska dnešního diskurzu to vlastně bude pár kacířských a reakčních po­známek k příčinám, souvislostem a důsledkům Trumpova úspěchu. (…)