Manželství stejnopohlavních párů: státovědný příspěvek

Připojuji se k názoru předsedy soudu v plném rozsahu. Píši zvlášť, abych upozornil na hrozbu tohoto soudu pro americkou demokracii.

Podstata dnešního rozhodnutí pro mě nemá zvláštní důležitost. Zákon může za manželství uznat jakákoli sexuální spojení a životní uspořádání, jaká si přeje, a může jim přiřknout preferované občanské následky – od daňového zacházení po právo na pozůstalost. Tyto občanské následky – a veřejný souhlas, který dosvědčuje, že tato uspořádání byla označena za manželství – mohou možná mít protichůdné společenské efekty, ale nikoli více protichůdné než efekty mnohých jiných kontroverzních zákonů. Není tedy pro mě zvlášť důležité, co zákon říká o manželství. Je pro mě nicméně nesmírně důležité, kdo je ten, kdo mi vládne. Dnešní rozhodnutí říká, že můj vládce, a vládce 320 milionů Američanů od pobřeží k ­pobřeží, je většina devíti právníků Nejvyššího soudu. Názor v těchto případech je ve skutečnosti nejzazší rozšíření – a nejzazší rozšíření, jaké si lze vůbec představit – soudem nárokované moci vytvářet „svobody“, které Ústava a její dodatky zapomněly zmínit. Tento výkon ústavní revize nevolenou komisí devíti, vždy ­doprovázený (jako je tomu dnes) extravagantním vychvalováním svobody, okrádá lid o tu nejdůležitější svobodu, kterou zakotvil v Deklaraci nezávislosti a vyhrál v revoluci v roce 1776: svobodu vládnout sám sobě. (…)

Redakčně připravil a přeložil Martin Koloušek.