Nová frakce v Evropském parlamentu?

Nová frakce v Evropském parlamentu?

Hana Kůrová

Zda se, že zvolení Davida Camerona do čela britských konzervativců by mohlo přinést čerstvý vítr nejen do ostrovních vnitropolitických záležitostí. Pod jeho vedením totiž značně zesílila snaha některých členů jeho strany, sedících na postech europoslanců, opustit skupinu Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů (EPP-ED), ve které doposud, po boku našich poslanců za ODS a jiných, působili.

Hlavním důvodem k odtržení je fakt, že EPP-ED nedostatečně reprezentuje hodnoty soudobých konzervativců. A není se co divit. Jde totiž o nejrozsáhlejší frakci v Evropském parlamentu, mající základy v křesťanskodemokratickém uskupení Valného shromáždění ESUO z roku 1953 a seskupující sedm rozličných politických stran. Dnes se strana, která disponuje 37 % hlasů, oficiálně hlásí k politickému středu a části jejího programu tedy musejí nutně kolidovat s některými představami ryze pravicových politiků. Její akční program pro léta 2004-2009 například otevřeně podporuje federalistický model uspořadaní EU, což se Britům již tradičně líbí jen pramálo. (Svou pozici nicméně britští toryové jednoznačně prokázali vsuvkou, která signalizuje jejich rezervovaný postoj k některým premisám programu na roky 2004-2009.)

Stojí za zmínku, že ne všichni Britové Cameronovu iniciativu bezvýhradně podporují. Některé ostrovní hlasy ji dokonce nazývají jeho první velkou chybou. Podle britského europoslance Daniela Hannana jsou ale námitky pochopitelné. Řada britských evropských poslanců zvolených v především v osmdesátých letech si totiž v současné EPP vybudovala svou kariéru a bojí se, že její rozpad by nutně vyústil v pro ně nepříjemné personální změny.

Máme se tedy bát rozkolu v evropském parlamentu? Vůbec ne. Pravidla, umožňující členům EP založit novou stranu, jsou totiž relativně jednoduchá a jasná - je potřeba nejméně 19 poslanců z minimálně pěti zemí. Pokud se tyto požadavky podaří Britům splnit, není o čem diskutovat. Nutnost následně srovnat vnitrostranické záležitosti by neměla být překážkou.

Zformování nové frakce Evropského parlamentu považuji za jednoznačně přínosné a žádoucí. Výsledkem by totiž bylo diverzifikovanější politické spek­trum, jehož části budou nejen více reprezentovat skutečné politické přesvědčení svých členů, ale přispějí i k rozvinutí kultury a identity politických stran na evropské úrovni a vytvoří nový hlas do evropské debaty. A ten je potřeba vždy, aby Evropská unie nepodléhala pouze jednostranným tendencím.

V kuloárech Evropského parlamentu nyní probíhají jednání, jejichž cílem je pro popsanou iniciativu získat co největší podporu. David Cameron ji potřebuje jako sůl. Nesplnění tohoto volebního slibu v době, kdy je řada občanů EU na evropské otázky velmi citlivá, by nepochybně vedlo k pravděpodobnému snížení kredibility a prestiže nastupující hvězdy britského politického nebe. Bylo by jistě příjemné, kdyby jeho aktivitu podpořili i naši poslanci. Pokud totiž jednou zastáváme pravicové názory, neměli bychom dopustit, aby je mašinérie 732 europoslanců, jejichž směřování je ve většině případů spíše středové až levicové, rozemlela na padrť.