„Jihlavské rozhovory“ v Brně

Četné konference, jichž jsem se v uplynulých patnácti letech zúčastnil a jež se zabývaly spletitým česko-německým, přesněji řečeno česko-sudetoněmeckým problémem, a které ukázaly dobrou vůli tento problém řešit, mne často doháněly k zoufalství, neboť o všech stále ještě otevřených ranách, které za sebou vyhnání sudetských Němců z Československa v letech 1945-1947 zanechalo, se sice na těchto konferencích mezi kvalifikovanými politiky, vědci a publicisty stále znovu podrobně a také kontroverzně diskutovalo, vysvětlovalo a interpretovalo, avšak rány se až dodnes nezhojily. Základní otázka - kdy nastane mezi Čechy a sudetskými Němci stav smíření - nebyla dosud zodpovězena ani ze strany sudetoněmecké, katolicky orientované Ackermann-Gemeinde (Ackermannovy obce), ani českými politiky a historiky.

Od roku 1992 usilovali čeští politici společně se zástupci sudetských Němců na patnácti konferencích, které organizovala vždy krátce před Velikonocemi v Jihlavě sudetoněmecká Ackermann-Gemeinde a pražská Společnost Bernarda Bolzana, o to, nalézt pro obě strany přijatelné východisko z - jen málokdo si to chce přiznat, ale je to tak - uvázlých usmiřovacích rozhovorů a zformulovat jak pro Čechy, tak i pro sudetské Němce přijatelné „podmínky", které by umožnily trvalé usmíření.

Český historik dr. Václav Houžvička z České akademie věd vidí česko-sudetoněmecké „Jihlavské rozhovory", které za patnáct let ve věci smíření sice zcela neztroskotaly, kriticky a upozorňuje na jeden fakt: Křesťansky orientovaná Ackermannova obec, zakotvená ve svazku Sudetoněmeckého landsmanšaftu, se až dodnes nikdy nedistancovala od často nerealistické, občas i agresivní politiky, kterou provozují v Sudetoněmeckém domě v Mnichově.

Po patnácti letech se témata „Jihlavských rozhovorů" vyčerpala, referenti neměli co nového říci, protože ve věci zpracování osmisetletého společného soužití sudetských Němců s Čechy v Českém království, v letech 1918-1938 v Československé republice, a vyhnání Němců po roce 1945 sice bylo vše řečeno, ovšem bez vlivu na českou nebo německou politiku, nemluvě o českém veřejném mínění, které stále ještě není vůči sudetským Němcům z pochopitelných důvodů přátelské. Pro novináře a média vůbec se staly „Jihlavské rozhovory" po roce 1999 nezajímavými.

„Záchrana" přišla z Brna. Dr. Mojmír Jeřábek „přetáhl" v roce 2007 s finanční podporou města 16. česko-sudetoněmecké rozhovory z Jihlavy do brněnského Besedního domu.

Krátce před letošními Velikonocemi se konalo tentokrát v Redutě, nejstarším moravském divadle, druhé pokračování téměř ztroskotaných a vyčerpaných „Jihlavských rozhovorů", letos pod názvem „XVII. brněnské sympozium - Dialog uprostřed Evropy: Jak srůstá Evropa od německého k českému předsednictví?"

Brněnské sympozium, finančně podpořené brněnskou radnicí, bylo pod záštitou rektora Masarykovy univerzity Petra Fialy a primátora města Brna Romana Onderky postaveno na široký základ: Sudetoněmecká Ackermann-Gemeinde a pražská Společnost Bernarda Bolzana hrály na XVII. brněnském sympoziu vedle Česko-německého fondu budoucnosti a německého spolkového ministerstva vnitra jen „druhé housle". Vedle mnoha poslanců českého, německého a Evropského parlamentu se brněnského sympozia zúčastnily také politické „velké kalibry", například první místopředseda Senátu Petr Pithart, Jan Švejnar, čerstvě poražený prezidentský kandidát, důležití ministři, význační politologové a publicisté z ciziny.

Permanentní téma patnácti „Jihlavských rozhovorů" - vyhnání sudetských Němců a nekonečné pře mezi Čechy a sudetskými Němci o Benešovy dekrety - muselo v Brně ustoupit evropským tématům: Jak čelí Česko a jiné země středoevropského regionu výzvám EU? Jak se vyrovnávají země střední a východní Evropy se srůstáním Evropy? Je evropská integrační krize překonána? Jak příští rok využít českého předsednictví v Radě EU?

Na tyto otázky bylo v Brně sice proneseno mnoho odpovědí, mezi nimi i řada chytrých (úmyslně neříkám, že byly nalezeny), ale ani jediná, která by mohla být akceptována přítomnou politickou smetánkou. Přesto XVII. brněnské sympozium převálcovalo „Jihlavské rozhovory".

Jen mi přišlo líto, že katolická sudetoněmecká Ackermannova obec a pražská Společnost Bernarda Bolzana byly v Brně, ve světě „velké politiky", vlastně zbytečné, neboť pro nás všechny v blízké budoucnosti rozhodující otázky nám dnes neklade Ackermannova obec ani Společnost Bernarda Bolzana, nýbrž stále znovu a stále dotěrněji nemilosrdné dějiny...