Cesta Mirka Topolánka

V posledních několika týdnech se mnohá média odpoutala od tématu volby prezidenta a zaměřila se výrazným způsobem na aktivity předsedy vlády. Především jeho americké turné z konce února většina českých novinářů téměř glorifikovala. A to včetně udělení premiérské plakety skupině bratrů Mašínů.

Politik, neřku-li státník, by měl být odvážný a může si plnit i klukovské sny, ale měl by být zároveň zodpovědný, neboť nehájí ve vrcholové pozici jen své osobní či skupinové zájmy, ale zájmy své země. Myslím si, že většina znalých lidí, kteří mají základní povědomí o éře komunismu u nás, nečekala na to, až jim tuto dobu pojmenuje Mirek Topolánek. Můj strýc, který byl poslancem za nekomunistickou stranu, byl po roce 1948 ve vykonstruovaném procesu odsouzen na dvacet let. Celá rodina byla následně perzekvována. Mojí babičce komunisti znárodnili živnost. Můj tchán byl také politickým vězněm. I já jsem byl roztrpčen z přílišné smířlivosti nového polistopadového establishmentu s minulou érou. Vždy mi však zároveň byli podezřelí příliš hlasití antikomunisté, kteří si svou hlučností a radikalismem často jen léčili své staré frustrace či dokonce špatné svědomí.

Některá média chválí pana Topolánka za medaili pro bratry Mašínovy. Prý se tím konečně otevře diskuze na téma třetího odboje. Oba pánové musí vědět, že se dopouštějí velké zkratky. Po druhé světové válce se Československo ocitlo v sovětské sféře vlivu, a to nejen díky domácím komunistům, ale i rozhodnutí velmocí na Jaltě. Československá demokracie byla oslabena už ve volbách v roce 1935, kdy zvítězila Henleinova strana a Slováci začali hlasitě projevovat své separatistické tendence. Události pak nabraly rychlý spád. Londýnská exilová vláda byla po druhé světové válce převálcována atmosférou po osvobození Rudou armádou. Vzpomeňme na roli domácí umělecké elity, která také podlehla, asi mimoděk, sovětské režii. Stalin pochopitelně velmi usiloval o vliv v Československu, neboť věděl, že tak získá výrobní základnu pro celý rodící se východní blok. Vzal si to, na co měl (podle něj) nárok, a to za němého přihlížení USA a ostatních vítězných mocností.

Naprosto chápu tehdejší motivy bratrů Mašínů, které odrážely atmosféru vypjaté doby i odkaz hrdinného otce. To, co se u nás dělo po únoru 1948 až do roku 1953 jsou neomluvitelné hanebnosti. Postoj dnešních komunistů k této smutné kapitole našich dějin je nejen necitlivý, ale i nemravný. Přesto si myslím, že to, co provedli Mašínovci v letech 1951-1953, nebylo správné. Nesouhlasím s termínem, že se prostříleli přes hranice. Ať se nám to líbí nebo ne, u nás tehdy nebyla občanská válka. Jejich činy nejsou ani srovnatelné například s atentátem na Heidricha. Není vůbec správné podřezat hrdlo svázanému zajatci, ať už hájí jakoukoli svou víru a svou pravdu. Třetí odboj je obsáhlé a složité téma, které nelze zjednodušeně pojmenovat ve dvou větách na ceremoniálu v Kramářově vile. Pokud bychom se bavili o celé éře 1945-1989, pak to nejsou jenom různě udatní lidé z prvních let po únoru 1948, ale patří sem i období po lednu 1977. Souhlasím s tím, že proti bezpráví je třeba se postavit, a je-li to nezbytné, pak přinášet i oběti, ale vždy záleží nejen na motivu, ale i na formě provedení konkrétního vzdoru.

Předseda vlády byl také pochválen za víza, za radar, za rázné chlapské vystupování i za podporu opozice v různých koutech světa. Uznání si vysloužil i za ostré vymezování se vůči Rusku či za kritiku polského vyjednávání ve věci raketové základny v USA. Mirek Topolánek opravdu sešlápl pedál a veze se na své „vítězné vlně". Otázkou ovšem zůstává, pro koho ta vlna bude nakonec vítězná. Ono ani plánované zrušení vízové povinnosti nebude úplné. Bude nahrazeno testováním žadatelů, kteří budou muset prokázat způsobilost pro vstup na území USA. Chápu i tak symboliku tohoto kroku, i když jde o zájem asi jednoho promile našich spoluobčanů. Zpřísnění podmínek pro vstup do USA je po 11. září 2001 pochopitelný proces, kterému se ostatní země budou muset přizpůsobit. ČR chtě nechtě téma zpřísnění podmínek přenesla i na ostatní země EU, v tomto smyslu jsme posloužili USA jako pokusný králík a zároveň trojský kůň. Jeden významný úředník znalý detailů vyjednávání ve věci nového způsobu jednání o vstup občanů ČR na území USA doslova řekl, že jsme Američanům v memorandu o porozumění podepsali bianco šek. Škoda, že nejsme vůči Bruselu takto odvážní i v jiných a podle mého soudu mnohem závažnějších otázkách. Těžko lze věřit tvrzením, že víza s radarem nijak nesouvisejí. Za údajnou reciproční výhodu je vydáváno jednání o účasti českých firem a institucí při výzkumných projektech americké armády, kosmickém programu atd. Tyto úvahy jsou však pouze v oblasti deklarací a příslibů a zatím nemají konkrétní podobu. Za případnou reciproční výhodu našeho sebeobětování ve prospěch americké obrany by bylo možno považovat třeba úspěšné jednání o doložce nejvyšších výhod, která by znamenala zásadní změnu při vstupu na americký trh pro české výrobky.

Umístění části zařízení protiraketové obrany USA na našem území je komplexnější a závažnější téma, než bývá prezentováno. Dal jsem si tu práci a pečlivě jsem prostudoval analytické materiály, které se tomuto tématu věnují ve specializovaném vojenském časopise ATM (Armádní technický měsíčník). Tudíž vím, že na všech vojenských základnách USA na světě platí právo exteritoriality včetně nadřazenosti práva USA nad právem hostitelského státu. Činnost protiraketové základny USA předpokládá rozmístění prvků systému senzorů tak, aby zajišťovaly včasné zjištění, vyhodnocení a následné navedení prostředků na ničení cílů, a to mimo území USA (tedy i ČR). K ničení cílů bude rovněž docházet nad územím jiných států než USA, včetně zamoření atmosféry zplodinami všeho druhu, včetně radioaktivního spadu a zbytků jak cílů, tak antiraket. To jsou podle mého laického pohledu velmi závažná tvrzení, o nichž by měla probíhat nezaujatá odborná diskuze, pokud možno bez politické hysterie.

Mirek Topolánek během svého úžasného amerického turné pronesl velmi zásadní projev ve washingtonském Centru pro strategická a mezinárodní studia. Svoji řeč nazval „Je studená válka zpět?" Mimo jiné v ní prohlásil i toto: „Ačkoli rozhodující pro porážku sovětského bloku bylo jeho ,uzbrojení' - především díky SDI -, pro přechod k demokracii bylo důležité, že zde existovaly disidentské struktury schopné převzít moc a zahájit transformaci totalitního systému." Opravdu nevím, co měl autor této myšlenky konkrétně na mysli. Předsedou federální vlády po listopadu 1989 se stal Marián Čalfa a ministrem obrany byl generál Vacek, což bylo součástí dohody Václava Havla o převzetí moci. Samotný Havel tehdy navrhoval naivní modely rozpuštění NATO či vojenskou a politickou neutralitu pro Československo.

Ve svém washingtonském projevu se Topolánek nebývale ostře vymezil vůči Rusku. Předseda vlády malé středoevropské země by přeci měl vědět, že ČR leží v prostoru ekonomických zájmů Německa a Ruska. Nemusí se nám to líbit, ale je to tak. V mnohém jde o zájmy společné, především v energetické oblasti. Krom toho ruské firmy u nás vlastní například plzeňskou jadernou energetiku či ostravské vítkovické železárny. Němci jsou vlastníky či spoluvlastníky distribučních společností, největší automobilky a není žádným tajemstvím, že jsou nejvážnějšími uchazeči o koupi ČEZu. Rusové by zase rádi ČSA či ČD Cargo. I tyto souvislosti by měl předseda vlády brát v úvahu při svých spanilých jízdách po světě. V tomto kontextu mohou být metály pro Mašínovce taky tak trochu kouřovou clonou.

Když neumím uchopit současnost a nemám vizi budoucnosti, pak už jen zbývá uchýlit se k laciným nálepkám minulosti.