Demografický vývoj v Evropě

Již dlouho není tajemstvím, že demografický vývoj v Evropě výrazně zaostává za většinou zbytku světa. AEI (American Enterprise Institute) vydal v útlé monografii výsledek vědecké analýzy ekonomických a zdravotnických důsledků nízké porodnosti a stárnutí evropského obyvatelstva.

Analýza se zabývá západoevropským prostorem, tedy starou evropskou „patnáctkou". Můžeme ji však směle vztahovat k celé rozšířené Evropské unii, protože nové členské země se vesměs těší stejně nízké porodnosti jako země „patnáctky".

Projekce populačního vývoje ukazují, že Německo se stane v roce 2030 „nejstarší" zemí v Evropě; bude tam žít 28 % obyvatel starších než 65 roků. Spojené státy na tom mají být podstatně lépe; podíl těchto seniorů zde bude tvořit jen asi 20 %. Současně se bude stále snižovat podíl lidí v nejproduktivnějším věku mezi 30 a 45 lety. Tato populační skupina je nejen nejvíce zaměstnanou, ale také nejvíce produktivní z pohledu počtu vynálezů a inovací.

Počet obyvatel v Evropě bude v příštích generacích stabilizovat zvyšující se příliv imigrantů. Předpokládá se, že kolem roku 2030 přijde do zemí západní Evropy asi 750 000 imigrantů ročně. I tak zde bude počet obyvatel pomalu, ale jistě klesat - asi o půl milionu každý rok. Podobné sekulární prognózy jsou samozřejmě právě jen prognózami. Skutečný vývoj může být jak horší, tak o něco příznivější. Nízká není v Evropě jen porodnost, ale i sňatečnost. Mezi roky 1975 a 2004 klesl v evropské „patnáctce" počet prvých sňatků o třicet procent, avšak počet rozvodů se ve stejném intervalu zdvojnásobil. Takzvaná „pronatalitní opatření" vlád jsou velmi nákladná a málo efektivní. Vysoké porodné a příznivé mateřské dovolené mohou krátkodobě ovlivnit rozhodování dvojic o porodu dítěte. Nikde však nevedly ke zvýšení počtu dětí v rodinách. Podle jedné francouzské statistiky investice státu ve výši desítek miliard eur zvýší porodnost asi o desetinu procentního bodu.

Imigrace kontra emigrace

Imigranti sice mohou deficit porodnosti doplnit co do počtu, avšak jejich kvalita se zdá být problematická. Mladí a perspektivní vědci z Asie vidí dnes svou perspektivu spíše v Indii a Číně, případně v Japonsku a USA, než v Evropě. Není pochyb o tom, že bude pokračovat proud emigrantů z Evropy do USA, kam odcházejí zejména mladí a vysoce kvalifikovaní lidé. Přesná čísla nikdo nezná, avšak jedna statistika praví, že jen v letech 1990-1999 přišlo do USA z osmnácti západoevropských států více než 600 000 imigrantů. Zatímco třeba ve Švýcarsku má asi 22 % obyvatel terciární vzdělání, mezi rodilými Švýcary, kteří žijí ve Spojených státech, je takto vzdělaných jedinců více než 53 %.

S tím, jak se prodlužuje průměrný věk, a tedy šance na dožití, roste současně délka pracovní aktivity lidí. S tím pak roste také výše hrubého domácího produktu, a tedy bohatství států. „Zdravé stáří" je tedy významným rezervoárem lidských zdrojů. V tomto ohledu je na tom stará Evropa nepatrně lépe než Spojené státy, kde je šance na dožití o něco kratší.

Problémem stárnoucích populací zůstává mobilizace pracovních rezerv lidí mezi 50 a 74 roky věku. Tito senioři jsou dnes ve srovnání s minulými generacemi mnohem lépe tělesně i duševně disponovaní. Evropská populace však toto období „aktivního stáří" zatím chápe spíše jako období relaxace a odpočinku než jako příležitost k intenzivnímu pracovnímu nasazení. Ještě v devadesátých letech minulého století v Evropě vzdor prodlužujícímu se věku stále klesal věkový limit pro odchod do důchodu. V Rakousku byl například v roce 2004 ve věku krátce po šedesátce ekonomicky aktivní jen jeden člověk z osmi. Evropští muži tak stráví v důchodu i více než dvacet roků svého života, zatímco muži v Japonsku jen asi 15 let a v USA 17 let. U žen jsou tato čísla ještě vyšší. V Evropě ženy stráví v důchodu až 26 let (Francie, Belgie), v USA jen 21, v Japonsku 22 roků. Výjimku tvoří v Evropě Švýcarsko, kde velká část mužů i žen zůstává v seniorském věku ekonomicky aktivní. Jisté je, že Evropská unie musí zvrátit stávající trend, kdy zvyšující se věk je doprovázen snižující se dobou ekonomické aktivity. Zvyšování limitů pro věk odchodu do důchodu je tedy nevyhnutelnou součástí všech sociálně reformních snah. Je samozřejmé, že senioři nemají plnou pracovní kapacitu pro všechna zaměstnání. V jiných však mohou být velice produktivní.

Perverzní odrazování

Stávající ekonomické podmínky seniory v Evropě od pracovní aktivity spíše odrazují, než aby je přitahovaly. Autoři nazývají tuto situaci „perverzní evropské odrazování od práce ve starším věku". Projevuje se zejména daňovými sankcemi, vyššími sazbami pojištění nebo přímo zákazem souběhu pracovní aktivity a důchodů. Také zde mají sociální systémy prostor ke změnám.

Velký podíl na rostoucí aktivitě seniorů má zdravotnictví. Špičková zdravotní péče je sice extrémně nákladná, avšak její výsledky jsou obdivuhodné. Investice do moderní zdravotní péče jsou tak velmi efektivní. Evropané však ve srovnání s USA nebo Japonskem investují do špičkových lékařských výzkumů podstatně méně. Také zde je třeba věci změnit, aby společnosti lépe chápaly návratnost investic do špičkových medicínských projektů.

Knížka analyzuje suchá a nepříliš potěšující fakta. Není však nikterak pesimistická. Záleží na samotných Evropanech, jestli se naučí mobilizovat ekonomický potenciál svých čiperných a relativně zdravých seniorů, nebo jestli zvolí strategii postupné stagnace a vývoje směrem k jakési rezervaci stárnoucí a rezignované populace.

Literatura ke studiu

Eberstadt, N., Groth, H. (2007): Europe's Coming Demographic Challenge. Unlocking the Value of Health, AEI Press, Washington, D.C.

Autor je poslancem Evropského parlamentu za ODS.