Privatizace bezpečnosti

Soukromý vojenský průmysl je jedním z nejrychleji se rozvíjejících sektorů globální ekonomiky posledních několika let. Kromě Iráku, kde v různých funkcích již skoro čtyři roky působí více než 20 000 zaměstnanců soukromých vojenských a bezpečnostních společností (SVBS), dodávají SVBS tělesné strážce pro prezidenta Afghánistánu, piloty pro ozbrojená průzkumná letadla a bojové helikoptéry dohlížející nad vykořeněním pěstovaní drog v Kolumbii, poradce pro reorganizaci ozbrojených sil v Nigérii, Bulharsku a Tchaiwanu, a dokonce i operační pracovníky pro obsluhu informačních a komunikačních systémů v U.S. Northern Command v Coloradu, které je odpovědné za koordinaci reakcí na všechny útoky na Spojené státy.

Kvůli kontroverzní povaze mnoha operací SVBS sice často chybí přesná data o jejich činnosti, nicméně informovaní pozorovatele odhadují, že v současné době několik set těchto společností operuje ve více než stovce zemí. Nejlepší dostupné odhady celkového ročního objemu zakázek činí 100 miliard amerických dolarů, přičemž při pokračování současného boomu SVBS se toto číslo s největší pravděpodobnosti do roku 2010 zdvojnásobí.

Většina SVBS nabízí poměrně široký okruh služeb a produktů. Například americká Military Professional Resources Incorporated (MPRI), která se snaží být „nejlepším firemním vojenským expertem na světě", uvádí na svých webových stránkách následující: „Mezinárodně MPRI poskytuje široký okruh služeb vládě USA a na základě licence vlády USA i několika zahraničním státům. Naše práce sestává z pomoci ministerstvům obrany při stanovování politik, procedur a strategických plánů; pomoci ozbrojeným silám při jejich demokratizaci; práce s armádami za účelem dosažení jejich větší efektivity, ekonomičnosti a účinnosti; práce se zákonodárci za účelem poskytnutí většího přehledu; a dlouhého seznamu humanitárních a mírových operací po celém světě."

Studie britské vlády z roku 2002 odhalila, že v praxi velká většina SVBS ve skutečnosti doposud poskytovala především služby v následujících třech oblastech: 1. bojová podpora; 2. logistika, zásobování, výcvik; 3. bezpečnostní služby a ostraha. Všechny obvyklé SVBS jsou uvedeny v tabulce.

Pro a proti

Vzhledem k neustále rostoucím celosvětovým výdajům na obranu, bezpečnost a zbrojení lze říci, že SVBS pružně zareagovaly na zvýšenou poptávku po jistých bezpečnostních a vojenských službách rozšířením své stávající nabídky. Problémem však je, že privatizace bezpečnosti nenabízí pouze výhody, nýbrž přináší i mnohá úskalí a rizika. Patrně nejsilnější argumenty pro i proti použití SVBS jsou kupodivu ekonomické. Všichni oponenti poukazují na fakt, že SVBS jsou v prvé řadě motivovány ziskem spíše než opravdovým zájmem o bezpečnost a stabilitu válkou zmítaných států, ve kterých zasahují. To může způsobit celou řadu praktických a morálních dilemat. Příkladem prvního jsou problémy s integrací lépe placených soukromých jednotek do většího kontingentu regulérních vojenských jednotek. V případě druhého mnozí kritici poukazují na fakt, že SVBS jsou vždy v prvé řadě motivované ziskem a ne opravdovým zájmem o bezpečnost svých klientů, neboť jako soukromé firmy mohou SVBS být úspěšné pouze tehdy, pokud dlouhodobě vykazují zisk. Jejich klientům proto hrozí nebezpečí, že případné finanční ztráty mohou SVBS přimět ukončit kontrakt bez ohledu na možné bezpečnostní, strategické či politické problémy, které tím svému klientovi s největší pravděpodobností způsobí.

Proponenti naopak argumentují, že operace SVBS mohou být zároveň méně nákladné a účinnější než operace regulérních bezpečnostních složek. Soukromé vojenské síly lze totiž většinou dát dohromady a rozmístit rychleji než mnohonárodní a (mnohé) národní síly, neboť SVBS si mohou vybírat z široké databáze osvědčených bojových veteránů. Využití služeb SVBS je navíc většinou politicky přijatelnější, zvláště ve vztahu ke ztrátám, než nasazení národních armád. Kromě toho nabízejí SVBS jasné organizační schéma, kompatibilní vojenskou výzbroj, výstroj a výcvik a předchozí zkušenost společného působení. Někteří experti pak poukazují i na to, že je nefér kritizovat SVBS za jejich selhání při zabezpečování trvalého míru v rozpadajících se státech, protože SVBS nikdy netvrdily, že to je něco, co by se pokoušely zajistit. SVBS podle nich není možné vnímat jako jakési nezávislé agenty pro realizaci převratných sociálních změn, neboť sice mohou zabezpečit řádné chování ve svých vlastních operacích, nicméně kvalita a rozsah zabezpečovaného pořádku může být jen o málo lepší, než je vyžadováno ze strany jejich zaměstnavatelů. Jinými slovy, zatímco SVBS jsou schopny zabezpečit negativní mír v krátkém časovém horizontu, dosažení a udržení míru pozitivního je zcela v rukou vlád konflikty těžce zkoušených států.

Pravděpodobně největší obava s využitím SVBS má co do činění s jejich (ne)odpovědností. Ti, kdo použití SVBS odmítají, argumentují, že jakmile jsou jednou tyto „žoldnéřské" skupiny v konfliktní oblasti, stávají se těžko ovládatelnými. V současné době totiž žádné z existujících mezinárodně právních regulačních schémat není zcela aplikovatelné na SVBS a jejich činnost se proto řídí buď zákony státu, ve kterém jsou založeny, anebo zákony státu, ve kterém operují. Problém s první alternativou je, že každá SVBS může snadno přesídlit do států s volnějšími právními předpisy. Problém s druhou variantou je, že operace SVBS většinou probíhají ve státech, kde s výjimkou práva silnějšího žádné právní normy neplatí. Existuje tedy poměrně značné riziko, že zaměstnanci SVBS mohou beztrestně provozovat jakékoliv operace, a to včetně těch, které porušují i ta nejzákladnější lidská práva. Kritici SVBS také již zdokumentovali poměrně velké množství případů hrubého porušování lidských práv ze strany SVBS v jejich dosud realizovaných operacích.

Na druhé straně je však podle zastánců SVBS třeba uvést, že ve srovnání s ostatními ozbrojenými skupinami v konfliktních oblastech současného světa, včetně mnoha národních ozbrojených sil, rebelských skupin, ale i některých afrických mírových jednotek, je historie dodržování lidských práv SVBS poměrně pozitivní. Další proponenti SVBS poukazují, že většina konfliktů v rozvojových zemích se stále více kriminalizuje. Profit se stává centrálním stimulem pro pokračování bojů, takže role soukromých firem ve válčení je jen těžko napadnutelná, zvláště když jejich profesionalismus stojí v ostrém kontrastu k místním neregulérním silám, které jsou rovněž motivovány pouze ziskem.

Další často zmiňovaný problém využití SVBS představují úzké vazby mezi mnohými SVBS a vysoko postavenými úředníky ve vládách západních států (správní rada výše zmiňované MPRI je například skoro výlučně složena z vysloužilých vysokých důstojníků americké armády), kvůli kterým se mnozí v rozvojových zemích obávají toho, že SVBS jsou agenty neokolonizace. Podle kritků SVBS je finálním výsledkem praxe západních vlád využívat SVBS pro své zahraničně politické cíle bezbožné spojenectví mezi žoldáky, demokratickou politikou, korporačními financemi a neúmyslným schvalováním násilí Spojeným královstvím, Spojenými státy, Spojenými národy, Commonwealthem a jejich spojenci v rozvojových zemích. Podobné argumenty poukazují na důležité otázky ohledně legitimity operací vedených západními SVBS z pohledu lokálních aktérů konfliktu a o skutečných možnostech těchto operací přispět k budování pozitivního míru a lidské bezpečnosti. U SVBS nabízejících bezpečnostní služby nevládním, ale i jiným organizacím navíc údajně hrozí potenciální konflikt zájmů, neboť na jednu stranu sice slibují zajištění bezpečnosti pro své klienty, zároveň však zdůrazňují absenci bezpečí ostatních za účelem rozvoje svého byznysu.

Zastánci využití SVBS a SVBS samotné samozřejmě podobné krizové scénáře odmítají s tím, že žádná seriózní firma si nemůže něco takového dovolit a o neseriózní firmy se stejně jako v jiných oblastech globální ekonomiky postará neviditelná ruka trhu. Připomínají rovněž, že velká část kritiků SVBS opomíjí jednu důležitou věc - existenci reálných alternativ. V ideálním světě by samozřejmě nebylo služeb SVBS třeba, současný mezinárodní politický systém má však do ideálního světa daleko.

Vzhledem k tomu, že v současné době skutečně existuje množství států, které jsou sice ochotné, ale z finančních, technických či personálních důvodů neschopné zajistit bezpečnost svou i svých obyvatel, nelze apriori odmítat možnost využití služeb SVBS. SVBS sice nepředstavují žádný všelék, nicméně dokud se budou vyskytovat komplexní naléhavé případy, kde volbou je buď operace SVBS, nebo vůbec nic, nelze využití SVBS z ideologických nebo morálních důvodů odmítat. Jestliže totiž například mezinárodní společenství není ochotno anebo schopno zasáhnout v nejhorších, válečnými konflikty zapříčiněných humanitárních krizích posledních několika let (Rwanda či Dárfúr), využití služeb SVBS by mělo být přinejmenším zvažováno.

Tabulka: Skutečně realizované služby SVBS

Zdroj: Vlastní výzkum a Private Military Companies: Options for Regulation (The Foreign and Commonwealth Office, 2002)

Autor působí jako odborný asistent na Katedře politologie a evropských studií Univerzity Palackého.