O mozku, tajemství, hudbě, rybářské síti a vtip

Werich a Voskovec žili ve věku elektřiny a páry, my žijeme ve věku informací. Pravdivých, nepravdivých, kvalitních i vynikajících. Informací o všem možném i nemožném. I o mozku. Současné metody, používající pokročilého technického a matematického instrumentaria, umožňují výzkum mozku od úrovně submolekulární po nejvyšší sféry kognice. Třeba theory of mind - co si myslíme, že si myslí jiná osoba. Víme toho hodně, ne však dost. Rozluštíme všechna tajemství mozku? Již za nedlouho? Nevím. Nositel Nobelovy ceny Francis Crick napsal: „Vy, vaše radost a žal, vzpomínky a ambice, osobní identita a svobodná vůle nejsou ve skutečnosti než projevy chování velkých souborů nervových buněk a s nimi spojených molekul." Tak přemýšlel už Hippokrates. Mají pravdu, obávám se však, že tato pravda nezodpoví všechny naše otázky. Víme hodně o neurobiologické podstatě mozkových funkcí, i těch nejvyšších, stále však zbývá sféra neznámého, která je možná podstatná a možná uniká našim možnostem poznání. O této hranici mezi poznaným, ještě nepoznaným a možná nepoznatelným chci dnes psát. O proplouváni mezi pojmy, jako jsou mozek a mysl, duševno. Tedy pojmy, které se vznášejí bez pevného ukotvení na přechodu mezi neurovědami a filozofií, teologií...( a také neuropavědami). Paradoxem neurověd je, že čím více se noříme do hloubky, tím více jsme na povrchu zkoumaných věcí. Odhrnujeme zmrzlý sníh z povrchu ledovce poznání mozku. Ledovce, na který naráží titanic naší intelektuální pýchy. Poté, co vystoupíme na vrchol hory a uvidíme odpověď na naši otázku, na horizontu se zjeví další a další hřebeny nepoznaného. Poznáváme jednotlivosti, i jejich komplexy, ale uniká nám poznání naší podstaty. Tajemství uvědomění si sebe, mého já i mne a tebe. (...)