Havel, duchovní syn Kampademie

Po rituálech občanského náboženství a mohutných smutečních slavnostech provázejících úmrtí prezidenta Václava Havla si snad každý český liberální intelektuál musel více či méně oddechnout, neboť už měl všeho dost. Po jistém uklidnění pak hledá texty, které by ho uvedly zpět do rovnováhy. Začte se do vlastních Havlových spisů, neboť ty prozrazují samozřejmě nejvíc. Pak si vzpomene na staré dva Havlovy druhy-protivníky, Bohumila Doležala a Emanuela Mandlera, kteří i přes své umanutosti na něj mohou působit v této situaci hojivě. A pak může sáhnout po nové knize Martina C. Putny, bývalého církevního bouřliváka, v posledních letech Havlova knihovníka a předního antiklausovského zbrojnoše. Jeho kniha byla snad zamýšlena jako oslava V. Havla (vyšla několik měsíců před jeho odchodem), vyznívá však poněkud jinak. Čtenářovi se v ní přece jen vysvětlí mnohé z rozporů, které provázely život, dílo a především duchovní back­ground exprezidentův. (...)