Zápisník Pavla Bárty

Sešel se další rok s rokem a kongres s kongresem. Až na rušivé fungování komentátorů a některých hostů ve studiu ČT24 se dal báječně sledovat z obýváku. V USA zvolili Obamu a republikánská administrativa se chystá na spořádané předání moci demokratům tak, aby neutrpěly zájmy ani prestiž země ve světě, v Česku opět přituhlo při bezohledném prosazování vlastních zájmů a rozškrabávání bolístek, skutečných, či virtuálních.

Krach amerického hypotečního trhu rázem vygumoval ze světové ekonomiky tolik peněz, že po finanční krizi nastoupila hospodářská recese. Na stabilizaci ekonomik vydávají velmoci biliony dolarů či eur, účelně i neúčelně, a není jisté, zda to bude stačit. V Evropě se ukázalo, jak strašně moc chybí efektivní společný rozhodovací mechanismus. Takhle se prostě dohodly čtyři velké země a zbytek sklapl ústa. A je úplně jedno, zda je uvnitř, nebo vně EU. Provázanost a vzájemná otevřenost evropských ekonomik je taková, že malé země mohou nejvýše svobodně sledovat rozhodnutí kartelu těch velkých a s právem veta se mohou tak vyfotit, pokud nechtějí riskovat vážné poškození vlastní ekonomiky. Sociální demokraté silou prosazují nesmysl s vracením poplatků ve zdravotnictví. Na rozdíl od předvolebních slibů pouze v části zdravotnických zařízení, tam, kde jsou zřizovateli kraje. Vytvářejí tím nedovolenou veřejnou podporu, která krajské zdravotnictví může stát přístup k penězům z Bruselu. Objevily se první návrhy nových krajských rozpočtů, průměrná sekera činí půl miliardy na kraj. ČSSD zjevně postupuje podle promyšlené strategie s cílem zdevastovat do voleb všechny ostatní strany a především jejich mediální obraz u voličů. Od přesvědčování komunistů, že nejčervenější rudá je vlastně oranžová, přes různé pastičky na koalici, až po pokusy přispět k rozpadu ODS. Včetně snahy postavit za pár stříbrných krajské ODS proti centru. Po jedenácti letech tu je znovu na stole plán A na převzetí moci v ODS i plán B, ODS rozbít a na jejím místě vytvořit nový subjekt. Plán A byl zřetelný před volbami, ve vystoupení nejen Tlustého, ale i Béma nebo prezidenta, a byl založen na kalkulu, že čím horší výsledek, tím pravděpodobnější Topolánkův pád. První se povedlo opravdu dokonale, ovšem povolební situaci Topolánek ustál. Na kongresu proto běžel na plné pecky plán B. Ať ve vystoupení prezidenta, které lze snadno vyložit jako vyhlášení války, nebo v další z Bémových záludností, kdy vyzýval k odevzdávání bílých lístků, a tím fakticky k zablokování kongresu. Finále této hry proběhlo při schvalování usnesení. Hrálo se o odpověď na zítřejší otázku, kdo může za rozbití ODS. Odtržení Klausostrany může být efektivní pouze tehdy, pokud se podaří z ODS odvést dostatek známých osobností i tolik členů, aby z nich vznikla alespoň kostra územní struktury. Objem, který se kdysi podařilo vykousnout Unii svobody, se ukázal nedostatečným, ODS přežila. Boj o usnesení k Lisabonské smlouvě byl po volbě předsedy fakticky nejdůležitějším bodem kongresu. Skutečnost, že čtvrtině delegátů nestálo za účast, spěchali domů, je vysvědčením organizací zodpovědných za výběr. Den poté dělá Topolánek vše, aby zchladly vášně. Zcela jistě nestojí o odchody středem, které by s sebou strhávaly další lidi. Z toho pohledu je odsunutí jednání o Lisabonu na začátek února a reálná šance spojit alespoň v koalici, Lisabon a radar, jeho vítězstvím. Jeho vítězstvím je také upatlaná většina schopná schválit státní rozpočet i přes veškerou snahu Paroubka s Tlustým. Pro novou stranu zbývá prostoru velmi málo. Bude prosazovat totéž, co ODS, ale razantněji? Vysvětlete to voliči! Pokud se jí nepodaří získat významnou část základny ODS, nebude mít značku, nebude mít tváře. Předsjezdová jednání v krajích a okresech příliš nesvědčila o chuti na další stranu. Odejdou z ODS eurofobové a národovci? Voliči ODS jsou spíše proevropští a chuť krvácet za nesrozumitelná témata integrace je obecně mizerná. Pokud se nestane hned na začátku zázrak, proletí nová strana cestou změny standardní rychlostí několika machů a smutným pozůstatkem budou zahozené hlasy voličů ve chvíli, kdy na levici vedle ČSSD a KSČM neexistuje zaznamenatelný subjekt. Jako životní optimista všem přeji do nového roku vše nejlepší. Jako realista si tím úplně jistý nejsem.