Dnes je to jiný déšť

Záblatí

Domu je tři sta let pryč

a lesům okolo věčnost, večer co večer

tu o ní vyprávěly morseovkou svatojánské mušky.

Něčí ruka rozvážně rozkrajuje houby,

dřevo v krbu šeptá.

Březová tága začínají ťukat

do červené kulečníkové koule

a posunují ji na západ, za obzor;

jakmile spadne do důlku,

pustí jeleny z výběhu

vítr tam v horách.

Vrazí paroží proti okenním tabulkám.

Na obloze naběhnou žíly

jak na stařecké ruce,

vozka s kapucí zapráská bičem.

Dopadnou první kroupy.

(…)