Ukrajinská lekce z historie a politiky

Když jsem před třemi lety opublikoval na stránkách revue Kontexty text o porozumění ruské politice, vstupně jsem v něm argumentoval tak, že to, co mělo tehdejšímu Rusku vlastně chybět, byla paradoxně ona politika. Nu a v jiných svých textech naopak upozorňuji na krizi politiky v moderních západních demokraciích, totiž politiky jako mechanismu hledání východisek z přirozeně konfliktních zájmů a preferencí jednotlivých aktérů veřejného života. Přičemž tato krize nahlodává naši schopnost rozpoznat od sebe demokracie a nedemokracie. Ani takováto dvě porozumění aktuální situaci, porozumění domnívám se nadále relevantní, mne ovšem zcela nepřipravila na lekci z politiky, kterou právě onen autoritativní aktér uštědřil evropskému publiku.

Ukrajinské události posledních měsíců totiž pochopitelně můžeme číst různě. Jako pozoruhodnou aktualitu ve striktně areálově pojímané postsovětské politice; nebo jako novou kapitolu ve vývoji mezinárodních bezpečnostních vztahů, což je v tuto chvíli pravděpodobně nejfrekventovanější komentátorský syžet, trápící se sumou otázek počínaje energetickými aspekty ukrajinské „kauzy“ a konče obavou, zda bude válka. (…)