Triumf národů

Dobrých studií o Rusku není nikdy dost. Kniha Rusko a národy, jež na podzim vyšla v českém překladu, je jednou z nich. Při přemýšlení, jak ji uvést pomocí přirovnání, vytanou na mysli Ostrovy (2003) Normana Daviese. Wojciech Zajączkowski, kdysi novinář, poté diplomat a od loňska polský velvyslanec v Moskvě, přibližuje prostor, který nazývá vzhledem k jedinečným zeměpisným podmínkám „osmým kontinentem" podobně jako Davies perspektivou nikoliv dominantní mocnosti, jež zásadně ovlivnila způsob výkladu jeho dějin, ale oněch ostatních - neruských národů a společenství, která jim předcházela. Svými vlastními slovy tak odkrývá „neruský rozměr dějin Ruska a plynulost dějinných procesů, které v něm probíhaly a probíhají" (s. 7). A ačkoliv je představen jako historický esej, s Ost­rovy snese Osmý kontinent srovnání nejen svou čtivostí, ale i erudicí autora, který čtenáře s jistotou provádí dějinnými procesy rozehrávanými na živě vykresleném podkladu eurasijské krajiny. Její dominantou je Velká step, synonymum pohybu - vojsk, zboží a myšlenek - z jednoho konce zemské masy na druhý; téměř romanticky oživená síla, která nadává ty, kdo po ní putují, rychlostí. Rychlostí, jež se po způsobu viriliovské dromologie a podobně jako v mackinderovské geopolitice proměňuje v sílu a podmaňující moc. Úvodní kapitola ale není zdaleka jen teorií stepi. Neméně důležitým cílem je ukázat na kulturní rozmanitost osmého kontinentu před vzestupem Moskvy, připravit pro něj podloží a na okraj poukázat na snahy o alternativní uspořádání stepního západního okraje, ztělesněné v ambicích litevského státu. (...)