Evropské půjčky na budoucí svobodu

„Dnes čelíme největší zkoušce naší unie, kterou za celou dobu svého trvání zakusila," řekl ve své výroční zprávě o stavu Evropské unie před poslanci Evropského parlamentu 28. září 2011 José Manuel Barroso. Připustil také to, co objektivnější pozorovatelé vědí už dlouho: nejde jen o krizi finanční, ale především o „krizi důvěry". Konkrétních řešení k jejímu překonání předseda Evropské komise mnoho nenabídl, ale mohl jako vždy vytáhnout starý recept, kterým je posílení centrálních pravomocí a prohloubení integrace (kupříkladu odstraněním pravidla „jednomyslnosti", jež brání provádět některá společná rozhodnutí proti vůli národních států). O několik týdnů dříve navrhovali německá kancléřka Merkelová a francouzský prezident Sarkozy ve společném dopise zřízení „evropské ekonomické vlády" a uvažovali o zavedení evropské daně z finančních transakcí.¹ Na začátku října konstatoval znepokojený předseda Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet, že čelíme nejhorší krizi od druhé světové války. Jako východisko vzápětí nabídl posílení politické jednoty Evropské unie a vytvoření evropského ministerstva financí. Jednoduše řečeno, řešením další krize evropského sjednocovacího procesu má být to, co ke krizím vede: prohloubení integrace. (...)