Srpatý a kladivatý básník Vladimir Majakovskij

Píší se sedmdesátá léta. Nedělní chvilka poezie. Kamera zabírá profil herce Eduarda Žemly: nehnutě, až se tají dech, recituje Verše o sovětském cestovním pasu básníka Vladimira Majakovského. Finále básně vybízející k národní hrdosti, k pýše na „kladivatý, srpatý sovětský pas", je podbarveno razantními tóny. Náhle recitátorova tvář odplouvá do neznáma a místo ní se na televizní obrazovce před očima užaslých diváků objevuje obrovský srp a kladivo. Poslední okamžiky němého strnutí, detailní záběr podbarvený dramatickou hudbou. Nedělní chvilka poezie končí... (...)