Nevděčný žebrák Léon Bloy

Pražské nakladatelství Triáda vydalo v roce 2007 výbor z literárního odkazu francouzského spisovatele Léona Bloya (1846–1917) nazvaný Stránky z díla. Byl to příspěvek k devadesátému výročí spisovatelova úmrtí – a s desetiletým předstihem nejspíš i k výročí stoletému, neboť letos se zatím u nás o Bloyovi nic neobjevilo. Výbor před více než šedesáti lety pořídila básnířka a mystička Raïssa Maritainová, autorem předmluvy je její manžel, katolický filosof Jacques Maritain. V českém kulturním povědomí má Bloyovo dílo zcela zvláštní postavení, neboť je učinil základem své obnovitelské a vydavatelské práce Josef Florian ze Staré Říše na Moravě. Na samém počátku minulého století spustil nevídanou věc: místo řečiček o „posledním rytíři katholicismu“ během několika let přeložil a „holýma rukama“ vydal podstatnou část Bloyova díla – v úplných počátcích často po částech a u různých tiskařů – obnášející vedle deníkových knih a románů i řadu exegetických a polemických či spíše pamfletických knih. Spisovatele trpícího ve Francii prostředností čtenářů a spiknutím mlčení literárních kruhů zval dokonce k trvalému pobytu na Moravu, ale Morava byla pro Bloya čímsi stejně exotickým jako Sedmihradsko s hrabětem Draculou pro jeho neuznalé francouzské publikum. Oba mužové se před sto deseti lety osobně setkali ve francouzském poutním místě La Salettě, ale kvůli Florianově špatné „konverzační“ francouzštině toho spolu moc nenamluvili a těžiště jejich komunikace zůstalo v obsáhlé korespondenci. Ta před časem vyšla také česky. (…)