Němá malba

Pokud bych měl vybrat jednu fotografii, která dobře vystihuje osobnost Jacksona Pollocka a jeho nepředmětnou malbu, zvolil bych snímek Bernarda Schardta, pořízený někdy v druhé polovině roku 1943 v umělcově newyorském ateliéru (obr. 1). Tmavá a nezřetelná postava malíře se svěšenýma rukama stojí bezradně před obrovským šedým plátnem, na němž nic není, pouze se na něm odráží její stín. Místnost je prázdná, atmosféra temná, téměř depresivní. Umělec dostal významnou zakázku od bohaté galeristky a sběratelky umění Peggy Guggenheimové, pro kterou měl vytvořit velkou nástěnnou malbu do haly jejího newyorského domu. Na radu Marcela Duchampa se rozhodne nemalovat přímo na zeď, ale v ateliéru na plátno, jež má proto úctyhodné rozměry téměř dva a půl na šest metrů. Termín odevzdání se blíží, plátno je již půl roku napnuté, ale malíř je bezradný a ještě se ho ani nedotkl. Pak na poslední chvíli, jak se traduje, během pouhé jedné noci a rána, doslova vrhne na plátno malbu (obr. 2), o níž nikdo netuší, co vlastně znamená, ale která později zaujme klíčové místo v dějinách umění 20. století. Nazve ji jednoduše Mural (Nástěnná malba), což vyjadřuje jeho přesvědčení o blížící se smrti klasického „stojanového“ obrazu. (…)