Nekrolog za ministerstvo kultury

V předvečer výročí okupace Československa pěti armádami Varšavské smlouvy poskytl nový ministr kultury Vítězslav Jandák rozhovor deníku Lidové noviny. Na otázku redaktorky Renaty Kalenské ohledně svého všeobecného přehledu o kulturní tvorbě odpověděl: „Mít přehled o kultuře? To vůbec ne. Podívejte se, co má na starosti ministr kultury. Aby měl přehled, to tedy ne!" Divadelník Petr Oslzlý kdysi pronesl provokativní výrok, že státní úředník nemá co mít estetický názor. Ve svém radikalismu ovšem ani jeho nenapadlo zpochybnit, že by byrokrat na poli kultury měl mít přehled. Jak říkal Jára Cimrman, někdo s tím začít musí. Takže tedy Jandák.

Ministr kultury se posadil do křesla, podíval do nového státního rozpočtu a zhrozil se. Krátce nato vyhlásil: můj rezort je ohrožen! To ale není problém pana Jandáka, ale sociální demokracie, do jejichž řad prý dotyčný uvažuje vstoupit. Například podíl „budgetu" ministerstva na celkovém rozpočtu je historicky nejnižší od roku 1990. Dokonce se propadl i pod půl procenta hrubého domácího produktu, přičemž v zemích Evropské unie je státem na kulturu běžně vydáváno jedno procento HDP.

To, co v tuto chvíli nový ministr musí, je především argumentovat, proč jsou peníze do kultury potřeba, protože kolem peněz v kultuře se točí mnoho pověr až pitomostí. Naposledy zpěváci Jana Koubková a Ivan Mládek prohlásili, že by se státní peníze měly přestat cpát umělcům. Lidové noviny dokonce zveřejnily výkřik nadšence, že s divadly je to stejné jako s autoservisy, takže proč je před nimi zvýhodňovat státními dotacemi. Smyslem přece není „cpát peníze umělcům", ale investovat do kulturní infrastruktury, protože už z Listiny základních práv a svobod vyplývá právo přístupu občanů ke kultuře a umění. Diskusí zůstává, v jaké míře se má stát podílet na jejich financování.

Pražský primátor Pavel Bém v jedné diskusi o Dejvickém divadle uvedl, že Praze 6 nepřináší žádnou přidanou hodnotu. Proč by ho prý tamní radnice měla platit? Dodal, že je ochoten dát za lístek i 1300 korun. A výsledek? Při desáté úspěšné repríze bude v tomto vynikajícím divadle sedět v zadních lavicích sám. Ministr Jandák naopak říká, že chce pro kulturu více peněz. To je ale zmatené, protože nejdříve musí říct, podle jakých pravidel je chce přerozdělovat.

Divadla totiž stále žijí v socialistickém režimu příspěvkových organizací, kterým nikdo neříká, jak mají s financemi hospodařit a dokonce nedochází ani k vyhodnocení efektivity vynaložených peněz. Současně jsme svědky mnoha nelogičností, kdy ministerstvo jednostranně preferuje instituce, které samo spravuje. Malý příklad. Na podporu všech profesionálních souborů v republice, které jsou dotovány z prostředků měst, přispívá ministerstvo dohromady padesáti milióny korun. Na divadelní granty (včetně projektů, festivalů a časopisů) dává všeho všudy 15 miliónů korun. Současně s tím byl za dvě sezóny navýšen rozpočet Národního divadla, které ministerstvo přímo financuje, o 150 miliónů korun. Co chce s těmito nesystémovými kroky pan Jandák dělat?

V rozhovoru pro LN jsem se dozvěděl, že nový ministr nepotřebuje poradce. Zřejmě proto prvních pět miliónů z jeho úřadu odplulo do Státní opery, kam by z hlediska divadelního systému měly peníze přijít až na posledním místě. Už i vzhledem k tomu, že stát ponechává financování přesvědčivějších oper v Brně, Ostravě či Plzni na tamních úřadech.

Ministr také oznamuje, že je třeba hledat alternativní zdroje financování. Byznys a průmysl, sebevědomě naznačuje, kam se bude chtít obracet. Všechno na světě je prý o komunikaci, dodal ministr a pronesl větu, která se možná stane nesmrtelnou: „Prostě při jednání s lidmi z byznysu musím mít v palici argumenty." Těším se na výsledky takových jednání, zvláště když socialistická vláda má vůči „byznysu" léta přímo otevřenou náruč.

V závěru rozhovoru řekl, že přijetím funkce ministra přinesl oběť. Vidím to jinak. Dotyčný rozhovor je spíše malým nekrologem za ministerstvem kultury.