Několik poznámek k parlamentním volbám

Výsledek letošních voleb mě nepřekvapil. Věřil jsem tomu, že SPOLU pod vedením Petra ­Fialy uspěje, navzdory nepříznivým volebním průzkumům a všeobecné skepsi. Pokud volby něco dobře ukázaly, pak je to bída a nepoučitelnost českých novinářů, politických komentátorů a mediálních glosátorů politického dění, nekriticky přijímajících nespolehlivá data nejrůznějších agentur. Nikoli poprvé jsme svědky toho, že volič je nakonec rozumnější než všechny komentátorské a politologické hlavy, a že tedy nemá valný smysl jejich texty a prognózy číst. Petr Fiala dokázal zvítězit navzdory masivní mediální nepřízni a skepsi, přičemž kritičtí byli i lidé, od nichž bych to opravdu nečekal. Jeho taktice, že agresivitu a hulvátství neporazíme větší agresivitou a hulvátstvím, ale pouze jejich opakem, tedy slušností, věcnou argumentací a vytrvalým přesvědčováním, se kdekdo vysmíval.

Odolám pokušení, abych zde citoval zlé a uštěpačné výroky nejrůznějších komentátorských „es“ a podcastingových „hvězd“, do omrzení omílajících jedno a totéž: že Petr Fiala je slabý a nevýrazný lídr bez charismatu a že nemůže uspět. Že opozice potřebuje do čela opravdového „ranaře“ typu Mirka Topolánka, který umí bouchat pěstí do stolu, „vzít mačetu a sekat“, jak jsem se v jednom podcastu doslechl. Navzdory tomu, že po všech zkušenostech s Babišem bylo zřejmé, že ono topolánkovské „když nefunguje malé kladivo, vezmu větší“ nikam nevede. Vzpomeňme na Miroslava Kalouska a jeho TOP 09, který po sněmovních volbách 2013 nastolil osobní vyostřenou konfrontaci s oligarchou jako hlavní politické téma. Zatímco ve volbách 2013 měla TOP 09 téměř 12 procent hlasů, o čtyři roky později málem nepřekročila pětiprocentní hranici pro vstup do poslanecké sněmovny. S ODS, která zaujala mírnější konfrontační linii a snažila se spíše nabízet program, tomu bylo opačně, ze 7,7 se dostala v dalších volbách na 11,5 procenta. Ukazovalo se, že k porážce Andreje Babiše, disponujícího bezprecedentní finanční a mediální mocí, nevede přímá cesta a je nutné zvolit jinou taktiku: namísto „kladiva“ vzít do rukou jemnější chirurgický nástroj a začít rakovinový uzel české politiky trpělivě rozplétat, opatrně krok za krokem. Sjednotit rozhádanou opozici, vytvořit a zavést společnou značku, napsat kvalitní program, trpělivě vysvětlovat a přesvědčovat, být slušný a věcný za všech okolností… a ostře udeřit až v samém závěru. A mimo jiné i ustát mediální kritiku, obviňující opozici z impotence. Nehodlám si dělat iluze o tom, že si z toho političtí komentátoři vezmou nějaké poučení. Zítra budou zase chytří a jinak, a jistě také najdou řadu důvodů, proč je všechno špatně.

Přemýšlím o tom, kde se vzala ona obrovská skepse vůči vzdělanosti, kultivovanosti a slušnosti, proč byly tyto hodnoty v politickém boji dopředu zatracovány. To jsme po osmi letech Babišova lhaní a skandálů došli opravdu tak daleko? A není to tak, že současný premiér pouze dovedl do extrému to, co začalo mnohem dříve, za vlády demokratických stran? O problémech české politiky, personálních i systémových, píšeme v Kontextech od samého počátku. Petr Fiala šel do boje o premiérské křeslo s jasným programem dělat to jinak, dát politice smysl, vrátit do ní slušnost a kompetenci. Pokud čteme jeho články a knihy, pak zjistíme, že celou svou politickou kariéru nedělá nic jiného, než že se snaží naplnit to, co dříve napsal jako akademický politolog či jako pravidelný autor Kontextů. Známe se a spolupracujeme víc jak tři desítky let a nevím o nikom, kdo by přemýšlel o české politice a jejích problémech tak dlouho a důkladně, než se do ní odhodlal vstoupit. Štěstí přeje připraveným, chtělo by se říct. Jistě, čtení jeho článků a knih vyžaduje jisté soustředění a intelektuální úsilí, jichž se většině novinářů nedostává, ale bez intelektuální námahy, pouhým klouzáním po povrchu nevznikne nic, co by za něco stálo. Již první povolební vystoupení Petra Fialy naznačují, že bude dobrým premiérem, navzdory tomu, v jak složité situaci zemi přebírá.

Na závěr je třeba zmínit útoky na CDK, které se v závěru předvolební kampaně objevily. Čekal jsem je a přiznám se, že i horší. Nakonec se šířily výhradně z dezinformačních webů velmi pochybné úrovně, do hlavních zpráv se nedostaly. Demaskovaly se samy svou primitivností, zmanipulovanými čísly a informacemi, snažícími se zpochybnit téměř třicet let publikační a vzdělávací činnosti CDK a především pošpinit jméno Petra Fialy. Reagoval jsem na ně několika vyjádřeními, která jsou dostupná na našich stránkách (www.cdk.cz/vyjadreni-predsedy-spravni-rady-k-dezinformacnim-utokum-na-cdk), více není třeba. S jednou výjimkou. Napadán a zesměšňován byl i náš vzdělávací program v Barmě, vybraný očividně proto, že jde o vzdálenou exotickou zemi, o níž se mnoho neví. Rozhodli jsme se proto, že do tohoto čísla zařadíme obsáhlý rozhovor s Igorem Blaževičem, jenž projekt CDK v Barmě dlouhodobě vedl a dramatickou si­tuaci v této zemi podrobně sleduje (s. 24).

Osobně smutný jsem z toho, že k útokům na CDK se v rozhovoru pro XTV propůjčil i Václav Klaus, po mnoho let nadšený čtenář Kontextů i jejich někdejší občasný přispěvatel. Jak jsem již napsal, tímto a podobnými výroky si pan exprezident sáhl opravdu až na samé morální dno předvolebního politického boje. Sdílím s našimi čtenáři nevýslovnou radost z výsledku voleb a přeji pěkné čtení.