Nejsem a zde jsem

Po pěti letech od vydání konvolutu Eseje o české literatuře vychází – protentokrát k spisovatelčiným pětasedmdesátinám – souborné uspořádání její poezie. Tři knihy básní – dočítáme se v podtitulu. Tedy prvotiny Neviditelné jistoty (1994), zredigované ještě Petrem Králem, druhotiny Čas věčnost (2003) a třetí, nikoliv ovšem následující sbírky Slyšet obrazy, nýbrž sbírky zcela nové, nazvané Důkazy duše. Proč sbírka Slyšet obrazy (2018) pozůstala jakoby oslyšena, Jan Šulc, coby dlouholetý básnický editor Sylvie Richterové, ani v ediční poznámce, ani na záložce blíže nevysvětluje. Nabízí se předpoklad: vyšla přece nedávno, nadto ve stejném nakladatelství. Nicméně z hlediska nároku Mariny Cvětajevové, že posuzovat básníka nemá právo, „kdo nečetl každý jeho verš“, neboť „tvorba je posloupnost a postupnost“, stane se to patrně v budoucnu přinejmenším čtenářsky nepohodlné a z hlediska básnířčiny antropologie takřka nebezpečné, ochuzující. (…)