Nejmilejší koření? Tabák!

Vydání sebraných spisů dosavadní tvorby básníka Zbyňka Hejdy (*1930) naléhavě vybízí k novému pozornému čtení jeho textů, nezatíženému tím, co bylo dříve vyřčeno. Jedním z podstatných témat, které dosud – až na drobné výjimky – stálo stranou pozornosti literární kritiky, je humor. Místy snad nenápadně, avšak zcela kontinuálně prochází celým literárním dílem Zbyňka Hejdy. Groteskno je přítomno v četných podobách a s různým záměrem i účinkem, přičemž se objevuje v souvislostech zcela nečekaných – a stejně tak překvapivě bývá nepřítomno všude tam, kde by je snad čtenář mohl očekávat. Váže se na komické
pointy situací prožitých ve dne i ve snech; plyne z odkazování a variací na poetiku jiných básníků. Jeho podstatným spouštěčem je zcela neotřelá volba a střídání jazykových rejstříků. Humor je však i jedním z principů Hejdovy tvorby ve smyslu bytostného napětí mezi skutečností a jejím nahlédnutím; mnohdy lze vytušit, že byl v básni dřív než sama slova. A nikoli na posledním místě je skutečnost, že osobitou ironií a pojetím úlohy humoru ve své tvorbě Zbyněk Hejda nejen navazuje na některé linie v české poezii, ale snad i místy prolamuje dosud zažité hranice. (…)