Naši autoři čtou

Naši autoři čtou

Stanislav Balík
Jiří Hanuš
Kateřina Hloušková
Ivana Ryčlová
Milan Uhde

Ad maiorem domus gloriam (Stanislav Balík, politolog)
Na nočním stolku mi leží několik knih, přičemž většinou mám rozečtené dvě. Jednu odbornější, jednu beletristickou. Posledních několik měsíců intenzivně pracuji na monografii šlechtického rodu Žerotínů. I proto (ale nejenom proto) jsem se vrátil k objemné syntéze Petra Mati Svět české aristokracie (1500–1700), kterou vydalo Nakladatelství Lidové noviny v roce 2004. Při její četbě jsem si opakovaně mohl uvědomovat, jak moc záleží na kontextu, v němž knihu čtete. Že si všímáte zcela jiných momentů ve chvíli, kdy je pro vás téma zcela nové, než když jste s ním obeznámen zevrubně anebo když jste do některého z dílčích aspektů pronikl do hloubky. Tužkou jsem si podtrhával (to dělávám jen v některých odborných knihách – a k tomu vždy s rozpaky, zda se tak skutečně mám ke knize chovat) jiné pasáže než kdysi při prvním seznámení. (…)

Smrtí tanec (Jiří Hanuš, historik)
Shodou okolností jsem se dostal k několika knihám o umírání a smrti (Helena Haškovcová, Jiřina Šiklová). Byly velice zajímavé, inteligentně a dobře napsané, ale přišly mi tak „humanistické“, že jsem musel sáhnout po tvrdší stravě. Vzal jsem si knížku Smrtí tanec, sbírku poezie z Vilímkovy Barokní knihovny (tehdy poesie!, jak by jistě dodal nebožtík, básník a přítel Karel Křepelka) z roku 1941. (…)

Výpravy z křesla (Kateřina Hloušková, historička)
Ráda bych se vyhnula sentimentu, ale obávám se, že se neubráním. Chci totiž psát o Výpravách: Pro starší a pokročilé, Pro blízké i vzdálenější, Pro den i noc a konečně Pro čtvero ročních období. Chci tedy psát o knihách Jiřího Peňáse, po kterých sahám často, vlastně asi nejčastěji, a ty sentimentální prostě jsou. Peňás je vzdělaný, sečtělý a vtipný nostalgik, nenapravitelný staromilec v tom nejlepším slova smyslu, a číst jeho texty je pro mě čirá radost. Je v nich zpomalení, zasnění, poučení, inspirace, radost z úplně obyčejných věcí prožívaných neobyčejným způsobem. (…)

Epštejnův Ruský antisvět (Ivana Ryčlová, nezávislá rusistka a překladatelka)
Přiznám se, že jsem člověk, který poslední dobou četbou příliš nerelaxuje. Je to způsobeno tím, že na jiné knihy než na ty z kategorie „pracovní“ mi nezbývá čas. Knihu Michaila Epštejna Ruský antisvět. Politika na pokraji apokalypsy (Russkij antimir. Politika na grani apokalipsisa. Franc-Tireur USA, 2023, 248 s.), která z mého pracovního stolu hned tak nezmizí, jsem zařadila do kategorie knihy pracovní – mimořádné. (…)

Monografie o Janu Steklíkovi (Milan Uhde, spisovatel, dramatik, scenárista a bývalý politik)
Monografickou knihu pod názvem Steklík vydalo nakladatelství Host v roce 2022. Kromě hojných ukázek umělcovy tvorby a předmluv Duni Slavíkové a Paula Wilsona obsahuje zasvěcenou sedmidílnou studii Jozefa Cserese a stručnou bio­grafii, soupis díla, bibliografii a seznam reprodukcí z pera Aleny Jankové a Terezie Petiškové. Četbu a prohlídku reprodukcí prohlubuje vzpomínka: od konce padesátých let a po celá léta šedesátá jsem Jana Steklíka vídal téměř denně od okamžiku, kdy na doporučení Ivana Vyskočila z Divadla Na zábradlí poprvé otevřel dveře redakce brněnského Hosta do domu a zakotvil v ní jako jeden z nejbližších spolupracovníků. (…)

 

 

 

Koupit

Objednejte si předplatné časopisu za zvýhodněnou cenu.