Najednou jsme neměli kde hlavu složit

S bývalým senátorem a poslancem Janem Zahradníčkem (1948) jsem se osobně seznámil poměrně nedávno. Bylo to v roce 2008 u příležitosti slavnostní prezentace knihy Ze země pana Nikoho, zahrnující dvojí výběr z tvorby – jeho otce Jana Zahradníčka a polského básníka Zbigniewa Herberta, jež oba spojovala „schopnost seizmického vnímání světa v ohrožení“ i odvaha čelit zlu v období dlouhé a vlekoucí se nesvobody a pojmenovat je jeho pravým jménem. Tuto antologii jsem doprovodil srovnávací studií. Jan Zahradníček syn byl po listopadu 1989 jedním ze zakládajících členů KDS v Brně a má za sebou dlouholeté působení v politice. V letech 1990–1996 byl dvakrát zvolen poslancem České národní rady, která se po rozdělení ČSFR v roce 1993 změnila v Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky, a v roce 1996 byl zvolen na šest let senátorem. V letech 2008–2013 byl členem rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Letos v lednu jsem Jana Zahradníčka navštívil v jeho brněnském bytě, neboť jsme byli už delší dobu domluveni na rozhovoru pro Kontexty. Nehovořili jsme však o jeho pobytu ve světě politiky, ale především o jeho otci, básníku Janu Zahradníčkovi, od jehož narození uplynulo 17. ledna 2015 sto deset let. (…)