Naděje tomismu v zemích českých

Když před časem uplynulo století od vydání impozantní příručky novotomistické filosofie z pera Josefa Pospíšila, profesora dogmatiky a fundamentální teologie na brněnském bohosloveckém učilišti, nevyvolalo to velkou pozornost.1 T. G. Masaryk, který jinak sympatiemi ke katolicismu neoplýval, svého času označil Pospíšilovu Filosofii za jeden z nejlepších spisů české filosofické literatury vůbec. Na Pospíšilově díle je nápadné, že kromě obecných filosofických disciplín je víc než dvojnásobek textu věnován „Kosmologii se zvláštním zřetelem k moderním vědám přírodním“. Zde se Pospíšil vyrovnává s těmi idejemi své doby, které podle jeho názoru „křesťanské filosofii“ nejvíce škodí: s fyzikálním a chemickým atomismem, s monismem, s darwinismem, s popíráním účelnosti atd., a to vše s využitím soudobé přírodovědecké literatury. Zároveň se autor snaží tomistické učení o materii a formě a o stvoření světa podpořit důkazy z přírodních věd. Hlavní prelátovou snahou bylo ukázat, že pravá přírodní věda není s křesťanskou vírou a filosofií „podle zásad sv. Tomáše Akvinského“ v rozporu. A neméně, že kněží musejí být tak vzdělaní, aby mohli odrážet útoky materialistické vědy na odpovídající úrovni. „Vědecká obrana křesťanské nauky… jest naší [tj. kněží] nejsvětější povinností.“ – Přirozeně se nabízí otázka, jak je tomu s tomismem a jeho vztahem k vědě dnes, po víc než sto letech od heroického výkonu Pospíšilova. (…)