Musí být environmentální politika levicová?

Hned na začátku si odpovězme: rozhodně ­nemusí. Ukazuje nám to i nedávno (12. ledna 2020) zesnulý a v Čechách dobře známý konzervativní filozof Roger Scruton. Jedna z jeho posledních knih (vydaná v roce 2012) se jmenuje „Zelená filozofie. Jak přemýšlet vážně o planetě. Případ pro environmentální konzervatismus“ (Green Philosophy. How to Think Seriously about the Planet. The Case for Environmental Conservatism). Své úvahy Scruton opírá o pojetí „oikofilie“ (ekofilie) neboli lásky k domovu. V tom je obsažena esence jeho konzervativního pojetí vztahu k životnímu prostředí a k přírodě: pochopení úzké vazby mezi lidmi a jejich nejbližším okolím, živou přírodou, a ovšem i mezi lidmi samotnými. Člověk nikdy není sám, je členem společenství „živých, mrtvých a ještě nenarozených“ (Edmund Burke), základem tohoto společenství je rodina, komunita, obec, a také vlastní národ. Do tohoto společenství ovšem patří i stromy, květiny, ptáci a celá okolní příroda, ve Scrutonově případě pak zejména i domácí zvířata, která choval na své farmě. Člověk má jednat tak, aby neškodil, a zdrojů přírody využívat šetrně a ­zodpovědně. (…)