Možnosti nového využití českých sakrálních staveb: ekonomizace, nebo animace?

Přestože jsou konstruktivní prvky křesťanských církví obvykle definovány čtveřicí martyria (svědectví), leiturgia (dosl. „dílo lidu" - bohoslužebné jednání, slavení svátostí), koinoinia (společenství) a diakonia (služba potřebným), pro většinu společnosti, a to nejen české, jsou hlavním znakem církve především sakrální stavby, vnímané jako hmotné vyjádření existence církve. Výraz pro „církev" a „kostel" v mnoha jazycích splývá a také slovo „crkva", které se v západoslovanských jazycích dodnes dochovalo jen v lužické srbštině, původně neslo oba tyto významy. (...)