Modernita neplodí sekulárnost, ale pluralitu

Když jste jako sociolog náboženství začínal, měl jste na sekularizaci zcela jiný názor, než máte dnes. Mohl byste nám přiblížit koncept takzvané sekularizační teze, o co v ní jde a proč si dnes myslíte, že je nesprávná?
 

Velmi dobrá otázka. Ta nejlepší, jakou jste si mohl vybrat, na to téma bych mohl přednášet deset hodin. Místo toho vám je shrnu ve čtyřech minutách. Sekularizační teorie je pojem, který v padesátých a šedesátých letech užívala celá řada odborníků na společenské vědy i historiků. V zásadě hlásala velmi jednoduchou věc, která se dá shrnout jednou větou – modernita s sebou nevyhnutelně nese úpadek nábožen­ství. Když jsem se sociologií náboženství začínal – jako kdyby to bylo dvě stě let –, tu myšlenku přijímali všichni. A já jsem plus minus měl za to, že je správná. Nebyl to úplně scestný názor, bylo mnoho důvodů, proč ho zastávat. Ale trvalo mi skoro dvacet let, než jsem přišel na to, že není podložený, a i jiní dospěli k témuž poznat­ku. Musím říct, že i dnes jsou jisté výjimky, a ty uznávám. Mám rád lidi, kteří říkají něco jiného než většina v daném oboru. Svědčí to o charakteru, ale ke stejnému závěru jako já dospěla většina lidí. Dnešní svět není převážně sekularizovaný – jen se dvěma zajímavými výjimkami, které potřebují vysvětlení. Jedna je zeměpisná, tou je západní a střední Evropa, a druhou je mezinárodní intelektuální vrstva, která je výrazně sekularizovaná. Proč? To by se dalo dál zkoumat. Sice se to už zkoumalo, ale tím se teď nebudu zabývat. Zbytek světa je výrazně náboženský. V některých oblastech dokonce náboženštější než kdy jindy. Teorie neplatí. A závěr, že teorie ne­platí, je počátkem nového procesu myšlení. Před několika lety jsem dospěl k závěru, že máme-li vysvětlit náboženství v moderním světě, musíme sekularizační teorii nahradit teorií pluralismu. (...)