Město v ohrožení

Město je nejúžasnějším produktem a zároveň projevem kultury. Je zhmotněnou formou společného bytí. Jeho podoba je utvářena naším nahlížením na svět a na život čili filozofií, náboženstvím a uměním. To znamená naší historií, politikou, ekonomikou, vědou, vírou, etikou, architekturou, právním řádem… Město není nikdy úplně dáno, je živým organismem. Přesto, či právě proto ho musíme stále naplňovat životem. To je odvěký závazek jeho obyvatel a každé společnosti. Závazek vůči generacím minulým i budoucím: žít tak, aby žila naše města. Pouze neustálým budováním města také žijí. Budování města rovněž znamená vedení takového života, kterým město žije. K životu města nestačí udržovat v bezvadném stavu a chodu jeho techniku a mechaniku. To proto, že město není jenom prostor vysoké kumulace lidí, jejichž – pokud možno bezproblémovou – fyzickou existenci je třeba technicky zvládnout a zajistit. Město nežije díky své – a tedy naší – technice, ale díky své poetice. Kvalitu městského prostředí tudíž nestačí fyzikálně či matematicky změřit, spočítat, určit či předepsat, i když to zajisté také lze. Ale souborem čísel, parametrů a dat převedených do hmoty město nezískáme. Město totiž není jenom jeho matérie, tedy soubor budov a prostorů mezi nimi a infrastruktura zajišťující jejich funkčnost. Bez toho zřejmě města není, ale město je stejně tak esprit, atmosféra, život… a především forma toho všeho. (…)