Masarykovo smíření s katolickou církví

V září 1947 vyšla v časopise Katolík krátká úvaha jezuity a předchůdce koncilní teologie Adolfa Kajpra s názvem Deset let od smrti T. G. Masaryka. Autor zde vyjádřil přesvědčení, že Masaryk se od roku 1918 začal opět nábožensky posouvat zpět ke katolicismu a opouštět své silně antikatolické předválečné názory: „T. G. Masaryk v době poválečné sice nikdy neodvolal své předešlé názory, na jeho projevech z té doby cítíte však již vždycky velikou reservovanost, která jistě nepocházela jen z diplomatické zdrženlivosti hlavy státu, nýbrž právě z pocitu, že duchovní svět je přece jen tajemnější, než jak měl chuť a čas uznat mladý muž, překypující podnikavostí..." V závěru úvahy autor vyslovuje své přesvědčení, že Masaryk na konci života poznal toho, který je „Cesta, Pravda a Život", a mohl tak uznat božství Ježíše Krista: „Po prezidentské resignaci měl snad v tichu lánského parku a okolních lesů konečně klid k zamyšlení se nad člověkem. Zda necítil naléhavěji než kdy jindy, jak těžko si člověk sám stačí, jak strašně může skončit i národ nejvzdělanější (tím je myšleno nacistické Německo), zda necítil, že stará víra o Bohu, jenž sám musí přijít a vykoupit nás, není odbytým mythem, nýbrž výrazem nejhlubší znalosti lidského srdce." Autor neuvedl pro svá tvrzení žádné důkazy, vyjádřil pouze svůj osobní názor či subjektivní pocit. V následující stati se pokusím obhájit, že A. Kajpr měl z velké části pravdu. (...)