Malé příčiny, velké následky

Malé příčiny, velké následky

Bohumil Pečinka

V politice je často nejefektivnější cestou řešení konfliktů pravda. Bohužel někdy se obalí tolika zájmy, že výsledkem je pouze ukoptěné taktizování, které způsobí horší konce než ty, jimž chtělo původně čelit. To je v kostce pohled na aféru Morava.

Koncem prvního zářijového týdne přinesly TV Nova a MF Dnes informace o řízené provokaci. Podstatou bylo, že po dohodě s poslancem Vlastimilem Tlustým novináři vyrobili na tohoto poslance kompromitující materiály a nabízeli je jeho stranickým kolegům. Do sítě se chytil přesnaživý poslanec Jan Morava, který fiktivní detektivní firmě dával ještě zadání na další „práce". V tomto úsilí projevil i jistou osobní iniciativu a pak to prasklo, protože novináři vše zveřejnili.

Ještě v tentýž den mohlo Topolánkovo vedení ODS celý případ uzavřít, a to zdánlivě banální věcí - že by řeklo pravdu. Tedy že šlo o individuální selhání jednoho poslance, který by z toho měl vyvodit politickou odpovědnost. Kdyby navíc Morava rezignoval v ten samý den, což vzhledem k jeho úzkým až otcovským vazbám na premiéra nemusel být problém, dnes bychom řekli, že šlo o jednu z těch mnoha upatlaných afér, které čas od času zamořují veřejný prostor.

Placebo zeleným

Přestože měl, nebo možná právě proto, Mirek Topolánek na promyšlení reakce několik dní, rozhodl se pro nejhorší možný způsob reakce. Využil kauzu Morava jako exemplární případ pro zúčtování s opozicí v poslaneckém klubu v čele s poslancem Tlustým. Vtip byl v tom, že svým bezprecedentním chováním coby volavky byl Tlustý už v té chvíli v ODS tak jako tak „mrtvým mužem". Jak ovšem kdysi Stanislav Gross řekl Jaroslavu Palasovi, který ho vyzval k rezignaci: i vyhořelé palivo může způsobit velké věci. V tomto případě nepodpořit vládu a rozehrát svůj vliv na několik vládních poslanců.

Mirek Topolánek namísto uklidnění celé situace přijel první zářijový pátek na sjezd Strany zelených bojovně naladěný. V přímém televizním přenosu se melodramaticky pokusil dát celé věci odlišné interpretační vyznění, které by vyřešilo jeho dlouhotrvající spor s Tlustým. Na sjezd zelených možná měla jeho slova uklidňující účinek, faktem je, že směrem k médiím a veřejnosti celou aféru „přikrmil". Jinak řečeno, k jednomu selhání poslance Moravy přidal další příběh. Kdyby jej nerozšiřoval, celá aféra by zřejmě skončila.

Konfrontační linii vůči Tlustému podpořilo následující den těsnou většinou i vedení ODS. Poslanec Morava se stále pokoušel hrát roli podvedené oběti a rezignaci oddaloval. Část lidí očekávala, že rozšířená nedělní reportáž na TV Nova by mohla posílit verzi napáleného naivy, který sice bude muset odejít, ale bez glorioly hlavního zloducha.

Tlustý zasahuje

Na vyhlášenou interpretační válku mezitím reagoval poslanec Tlustý v průběhu debaty na televizi Prima, kde se stylizoval do role bojovníka proti vydírání. Hlasující diváky přitom přesvědčil drtivou většinou o morálnosti svého postoje. Večerní rozšířená reportáž Janka Kroupy nerehabilitovala Moravu, ale definitivně zničila stranickou kariéru Tlustého. Morava sice o den později mandát složil, ale dalo to vzpomenout na slova básníka Diviše, že nejhorší slovo není nikdy, ale pozdě. Jinými slovy, pozdní rezignace už nevyvolala žádoucí katarzi veřejnosti, takže svůj účel splnila jen částečně.

V následujících dnech se k pseudorevoltě poslance Tlustého přidali jeho kolegové z názorové platformy a požadovali změnu ve vedení klubu v čele s poslancem Tluchořem. Pre­miér Topolánek se v reakci nato dožadoval očisty v ODS. V médiích se začal přetahovat s Tlustým ohledně zapojení fotbalisty Baroše do kampaně a vysloužil si obvinění, že on sám Barošovi dotaci nabízel. V tu chvíli začalo ve veřejném prostoru obíhat několik příběhů a verzí celé události. Čím více byly rozvíjeny, tím více to podlamovalo stabilitu křehké vládní koalice, protože opozice se logicky ptala, jestli v Poslanecké sněmovně ještě existuje vládní většina.

Vyvolalo to zvláštní úkaz, typický pro současný mediální svět: aféra ožila vlastním životem a získala takovou dynamiku, že to dalo zapomenout na to, co stálo na počátku. Taktizování Topolánkova vedení ODS a jeho neproduktivní boje s Tlustým navíc těžce poškodily krajské a senátní kandidáty před říjnovými volbami. Ve druhém plánu to pošramotilo obraz politiky jako takové a předpřipravilo půdu pro vznik nových politických uskupení, založených na systémové kritice současného stavu.

Bezvýznamná aféra, která mohla skončit stejně rychle, jako začala, dostala nevhodnými zásahy zvnějšku úplně jiné rozměry. Pro svou nečitelnost navíc měla potenciál růst a sílit, takže při dalším rozvíjení může uvnitř klubu i vedení ODS způsobit takový rozkol, že to povede až k pádu vlády. Malé příčiny, velké následky, chtělo by se říct.