Lidská důstojnost: záchranný ostrov v uprchlické záplavě?

Právník má zábrany odvolávat se bez dalšího na spravedlnost. Naproti tomu laik argumentuje spravedlností bez okolků, přičemž se řídí svými pocity. Kdo však uvažuje, rozpozná rozdíl mezi abstraktní právní ideou a konkrétním právním případem a vidí, že povznesenost myšlenky je vykoupena obsahovou chudobou a absencí reálných kontur. Pokud právník nepropadne agnosticismu Kelsenovy školy a nezavrhne spravedlnost předem jako prázdnou formuli, pak má-li stanovit obsah této právní ideje lege artis, ocitne se v obtížích a chápe, že je třeba ji zprostředkovat obsahově naplněnými právními větami. To, co brání nerozhodnému právníkovi, aby se dotýkal hvězd, naivního interpreta přitahuje. Ten své právní problémy řeší intuitivně na nejvyšší úrovni a ušetří si obtížné zdůvodňování. (…)

Z němčiny přeložil Aleš Valenta.