Lidovci v náruči ODS?

Vítězství Miroslava Kalouska v boji o post předsedy KDU-ČSL bylo překvapením pouze pro toho, kdo neznal situaci v této straně podrobně. Po nanicovatém předsednictví Jana Kasala a Cyrila Svobody se totiž nedalo nic jiného ani čekat. Především Svoboda nedokázal naplnit ambice do něj vkládané. Pod jeho vedením se strana křesťanských demokratů stávala jakýmsi přívažkem silnějších demokratů sociálních. V zaslepeném boji proti ODS a za účast ve vládě si Svoboda zřejmě ani nepovšiml, že lidovci měli spolu s ODA v druhé Klausově vládě paritu s vítěznou ODS, ačkoli ve volbách v roce 1996 obě menší strany dosáhly přibližně stejných výsledků jako loni v koalici s Unií svobody. Bez obrany, zemědělství a jím vymodleného ministerstva pro místní rozvoj se chudák Josef Lux musel obracet v hrobě. V obráceném gardu by se dalo říci, že předsednictví bylo Svobodovi pouze výtahem k vládní funkci, sice prestižní, ale bez možnosti vyjít vstříc zájmům tradiční voličské klientely. Zanedbávání stranické politiky a její odklon doleva se odrazily i na stranických preferencích a hlavně na loňském debaklu v senátních a obecních volbách. Změna na nejvyšším postu se tak stala do jisté míry pro lidovce nezbytná už z pudu sebezáchovy. A komu nestačily tyto varovné tamtamy, ten si mohl přečíst či lépe poslechnout volební projevy obou rivalů. Luxovo přání ohledně lidoveckého lídra se tak nakonec téměř přesně po čtyřech letech od jeho úmrtí naplnilo.

Je ovšem otázkou, zda by Svoboda měl dostatek šancí i v případě, že by na svém postu uspěl a jeho projev byl také o něčem jiném než o zahraničně-politických úspěších České republiky. Pravolevé kyvadlo, které je lidoveckou alfou i omegou, je totiž neúprosné. A jestliže levicový liberál Svoboda vedl stranu výrazně k sociální demokracii, usoudili zřejmě lidovečtí auguři, že v čase, kdy ČSSD upadá a ODS posiluje, je třeba zvrátit kormidlo opět vpravo. Pro ono jediné nepsané, ale zásadní heslo - „být u toho" - se pak ta psaná hesla v nepřeberných lidoveckých šanonech vždycky najdou. I když to jistě tak nový předseda nemyslel, měl nakonec pravdu, když prohlásil, že lidovecká politika je vlastně stále stejná...

Přesto se snaha po návratu KDU-ČSL do pravého středu nedá přehlednout. Signalizovala jej mimo jiné i předvolební vystoupení dalších adeptů na nejvyšší post, například ministra životního prostředí Libora Ambrozka, který dle očekávání před hlasováním přepustil své pozice právě Kalouskovi a který jako první prolomil ledy směrem k ODS, když prohlásil, že by se křesťanským demokratům plnil politický program lépe ve spolupráci s touto stranou než s ČSSD. I když Kalousek okamžitě po volbách nastolil klasická lidovecká témata - tedy třikrát a dost, drogy a místo rock'n'rollu církevní restituce, nepatří tento člen KDU-ČSL od roku 1984 k onomu klasicky konzervativně katolickému křídlu. Jeho podpis bychom stejně tak jako u Svobody těžko hledali například pod protipotratovými zákony. Spíše jej lze řadit k určitému proudu „stranických technokratů", kteří si ovšem velmi dobře uvědomují, kde je přirozená lidovecká základna a co je nutné učinit pro její udržení, případně rozšíření.

Důraz na obnovu venkova, jedno z Kalouskových pilotních témat, je z tohoto hlediska chytrý marketingový tah, protože právě ve venkovských okresech leží voličské gros strany. Pro udržení rovnováhy při rozvoji města a venkova však bude bezpochyby potřeba značných finančních injekcí. A právě v tomto bodě může dojít k diskrepancím mezi lidovci a sociálními demokraty. Posílení regionální samosprávy se totiž po debaklu sociální demokracie v krajských volbách zastavilo na půli cesty. Zatímco pro sociální demokraty jsou kraje ztracená varta, pro lidovce je to bašta, na níž se hodlají nekompromisně zakopat. O tom, jakou důležitost přikládá Kalousek boji o venkov, svědčí jeho rezolutní reakce na shození zákona o rozpočtovém určení daní pěti sociálně demokratickými poslanci.

To, jakými prostředky Kalousek boj povede a jak bude úspěšný, budou dozajista bedlivě sledovat i v ODS, která by tak ráda s načas ztracenou dcerou udělala povolební koalici. Nemluvě o tom, že boj o krajské daně je i bojem občanských demokratů. Ti totiž na rozdíl od celorepublikové úrovně v regionech s lidovci vládnou. Pokračování regionálních vlád v tomto složení i po krajských volbách v příštím roce a rozšíření této spolupráce i na vládu České republiky po parlamentních volbách v roce 2006 by současné diskrepance a napětí mezi centrem a kraji nepochybně odstranilo. Ve vztahu k ODS nelze přehlédnout ani vstřícnost, s níž přivítal nového předsedu KDU-ČSL čestný předseda ODS - Kalousek se sezení v Lánech s prezidentem Klausem dočkal téměř vzápětí po svém zvolení. Přerod v druhou hradní stranu je o to pikantnější, o co mrazivější byly vztahy Klause se Svobodou.

Nicméně názor na případnou povolební spolupráci právě s lidovci není v ODS zcela jednotný. Vedle uspokojení ze změny na nejvyšším postu zazněly na nedávném kongresu občanských demokratů i obavy z toho, že Kalousek bude jako předseda tvrdší oříšek než ohebný Svoboda či měkký Kasal. ODS se navíc bude muset smířit i s tím, že pokud má nového předsedu brát jako seriózního a loajálního partnera ona, bude se Kalousek přes veškeré vábení seriózně a loajálně chovat i vůči současné vládě.