Kronikář nových časů

Roku 1923 při příležitosti Boettingerovy výstavy v Topičově salonu v Praze, na niž se doslova stály fronty, konstatoval výtvarný kritik Václav Nebeský, že „není snad této chvíle druhého českého malíře, který těšil by se větší oblibě v kruzích nejširších, nad karikaturistu Hugo Boettingera“. 

Ve dvacátých letech se s Boettingerovými kresbami – humorně laděnými portréty představitelů politického a kulturního života a kreslenými vtipy podepisovanými pseudonymem Dr. Desiderius – často setkávali čtenáři Lidových novin, Prager Presse, Světozoru a řady dalších periodik. Byly také vydány v několika albech. Jeho výstavy v Praze i v menších městech budily pravidelně velký zájem publika a jeho veselá dílka se na výstavách také velmi rychle prodávala. (…)