Křídlatka a medochvat

U pahorku Ostrá hora v České u Brna

Je to dávno, Babí lom na levém obzoru

struky nebes našedle svírá, ačkoliv modré oceány oblohy

též léto za dveřmi vrzavými

hrají.

Neboť v takové výšce nejsou roční doby,

je tam jen ozónová dálnice,

oblačná smaženice paprsků chuchvalných i prudkých,

tvrdí mi laskavec, ten srstnatý plevel,

tvrdí mi hrdlička, ta uvařená teta.

Já jsem v té výšce byl,

letěl jsem do Japonska,

ale dnes to nemá význam,

to se klidně přiznám,

mezi keři ostružin a bezů

polozpocen lezu,

země je mi těžká, zaplaťpámbu,

z dneška

čerpám divné vody, duhové i vřící,

po rubu i líci.

Křídlatka!

(…)