Křesťanské chápání historie

Zkoumání historie (A Study of History, 12 svazků, 1934-1961) nepochybně vyvolalo více diskusí a úvah než kterýkoli jiný historický text v našem století. Zkrácená verze ve dvou svazcích se dokonce stala bestsellerem mezi čtenáři pohybujícími se mimo akademickou půdu. Šíře autorovy erudice je ohromující. K provedení monumentální studie geneze a rozpadu civilizací přivedl Toynbeeho (1889-1975) ve dvacátých letech pocit, že je docela dobře možné, že se západní civilizace nachází v pokročilém stadiu úpadku.
Toynbee nebyl vyznavačem historického determinismu; podle něj se dalo dělat něco pro to, aby se západní civilizace obrodila. Zdálo se mu, jako by zkušenost naší těžké doby přímo křičela: „Na vlastní oči se podívejte, co se stane s budovou, v níž se zapomnělo na náboženství." Klíč ke spáse, píše Toynbee svým charakteristickým stylem, „nám stále může být dán v poselství křesťanství a ostatních vyšších náboženství". Křesťanství podle Toynbeeho není odpovědí na potřebu obnovení islámské a buddhistické civilizace - tu představují islám a buddhismus. Pro západní civilizaci je však křesťanství Odpovědí s velkým O. V tomto ohledu byl Toynbee ochoten vyvíjet evangelizační úsilí.
Toynbee, jak je u něho příznačné, postupuje srovnávací metodou. Ukazuje, že jedinečnost křesťanského pohledu na historii spočívá v Kristově vtělení, v oné ústřední víře, jež činí křesťanství „historickým náboženstvím par excellence". Křesťané - tedy i Toynbee - věří, že „v lidském zakladateli křesťanské církve je vtělený sám Bůh". Bůh tímto vtělením přitakává lidství, světu a historii. Historie tak dostává svůj význam, směr a smysl a život se vymaňuje z pouhého cyklu. Utrpení v historii můžeme porozumět a nahlédnout za ně. Toynbeeho přesvědčení shrnuje věta, která jeho stať uzavírá: „Posledním slovem křesťanství však bude, že lidstvo přesto dostalo šanci vykoupit se z trestu za své vlastní hříšné činy, neboť díky Kristovu utrpení může vykoupení hledat skrze modlitbu o milosrdenství Boží." (...)