Krása je příslibem štěstí

Napsat stať o Pierru Bonnardovi jsem plánoval dlouho, ale čekal jsem na nějaký silnější podnět, až uvidím pohromadě větší soubor jeho obrazů. Stalo se tak nedávno na výstavě Pierre Bonnard: The Colour of Memory v londýnské galerii Tate Modern. Přestože nepatřila mezi největší a nejprestižnější, představila zajímavě malířovo zralé dílo po roce 1900. Bonnard byl jedním z největších koloristů a nejcitlivějších umělců moderní doby, ačkoli na uznání svého místa v dějinách umění musel dlouho čekat. Byl konzervativním malířem citově vázaným k devatenáctému století a jeho současníci ho kvůli omezené škále témat a figurální malbě pokládali za staromódního. Ve skutečnosti byl vytrvalým a nenápadným modernistou a experimentátorem. Na jeho obrazy se musíme delší dobu soustředěně dívat, abychom pochopili proč. Čtenář k tomu má výjimečnou příležitost, neboť letos v listopadu se zmíněná výstava Bonnardových děl přesune do vídeňského Kunstfora. (…)