Chtěl jsem být blanickým rytířem - vráceno z distribuce (ušpiněné, poškozený obal)
Chtěl jsem být blanickým rytířem - vráceno z distribuce (ušpiněné, poškozený obal)
Kniha obsahuje rozhovory s:
- brigádním generálem Antonínem Husníkem, muklem nacistických a komunistických kriminálů
- Karlem Janáčkem, válečným odbojářem, písmákem a regionálním historikem
- MUDr. Milanem Zapletalem, válečným odbojářem, který přežil Osvětim
- Antonínem Štecherem, válečným odbojářem, příslušníkem SNB a muklem komunistických kriminálů
- Josefinou Napravilovou, která po skončení války pátrala po zavlečených lidických a ležáckých dětech
- P. Jaroslavem Olšavou, knězem, vojákem PTP, povídkářem a iniciátorem řady uměleckých realizací v chrámech a kaplích
- brigádním generálem Zdeňkem Škarvadou, sestřeleným válečným stíhačem a vězněm nacistických lágrů
- Janem Zmrhalem, spolupracovníkem číhošťského kněze Josefa Toufara
- plukovníkem Jiřím Loudou, heraldikem, válečným radiotelegrafistou ve Velké Británii, muklem komunistických kriminálů, autorem státního znaku
- Ludmilou Vondráčkovou-Plichtovou, dcerou sedláka Antonína Plichty, válečného a protikomunistického odbojáře, popraveného v babickém procesu
- P. Josefem Valeriánem, knězem, svědkem babických událostí a muklem komunistických lágrů
- Miladou Všetičkovou, vdovou po popraveném generálu Bohuslavu Všetičkovi
- Josefem Cichrou, sedlákem, válečným odbojářem, muklem komunistických kriminálů
- generálmajorem Antonínem Petrákem, protinacistickým bojovníkem, instruktorem parašutistů ve Velké Británii a muklem komunistických kriminálů
- P. Jaroslavem Karlem, knězem, skautem a muklem komunistických kriminálů
Miloš Doležal (1970), rozhlasový redaktor, básník a publicista. Pracuje v literární redakci Českého rozhlasu 3-Vltava. Je autorem řady rozhlasových dokumentů z období druhé světové války a komunistických represí 50. let, literárních pořadů, portrétů a cestopisných cyklů. Vydal básnické sbírky Podivice (1995, 1997), Obec (1996), Les (1998), Čas dýmu (2003), básnický deník z italských cest Sansepolcro (2004), knihu fejetonů České feferony (2000), sbírku čár, rad, zaříkání a zkazek z Podivicka Režná bába (2007) oceněnou jako Nejkrásnější kniha roku, prozaickou knihu Bodla stínu do hrudního koše (2009) a tři knihy rozhovorů s pamětníky, vězni nacistických a komunistických kriminálů Cesty Božím (ne)časem (2003), Prosil jsem a přiletěla moucha (2004) a Proti zlému krompáč a lopata (2006). Připravil knihy Antonín Bradna - Zaradoval jsem se (2002), Jan Franz - Eseje, kritiky, korespondence (2006) a Jiří Louda - Svým dějinám neutečeme (2010). Žije v Praze a na Vysočině.
PUBLICISTA MILOŠ DOLEŽAL ZPOVÍDÁ LIDI, KTEŘÍ SE POSTAVILI HITLEROVI I KOMUNISTŮM
Pro knihu rozhovorů Chtěl jsem být blanickým rytířem našel rozhlasový redaktor Miloš Doležal neústupné lidi a velké příběhy. Jsou autoři, kteří zvládají žánr rozhovoru, ať už ho vedou s kýmkoli. A jsou autoři, kteří si umí najít zajímavého člověka, s nímž ještě žádné rozhovory nevyšly. Básník a redaktor Českého rozhlasu 3 - Vltava Miloš Doležal (1970) v sobě spojuje obě schopnosti. To dokazuje dlouholetá práce - jeho rozhovory dosud vyšly v knihách Cesty Božím (ne)časem (2003), Prosil jsem a přiletěla moucha (2004) a Proti zlému krompáč a lopata (2006). Patnáct novějších rozhovorů se nyní objevilo v souboru Chtěl jsem být blanickým rytířem.
Jsou autoři, kteří zvládají žánr rozhovoru, ať už ho vedou s kýmkoli. A jsou autoři, kteří si umí najít zajímavého člověka, s nímž ještě žádné rozhovory nevyšly. Básník a redaktor Českého rozhlasu 3 - Vltava Miloš Doležal (1970) v sobě spojuje obě schopnosti.
To dokazuje dlouholetá práce - jeho rozhovory dosud vyšly v knihách Cesty Božím (ne)časem (2003), Prosil jsem a přiletěla moucha (2004) a Proti zlému krompáč a lopata (2006). Patnáct novějších rozhovorů se nyní objevilo v souboru Chtěl jsem být blanickým rytířem.
Zbožní a neústupní
Jak naznačuje podtitul Rozhovory s účastníky protinacistického a protikomunistického odboje, jedná se o lidi statečné a neústupné. Vzhledem k autorovu naladění a rodinnému základu nepřekvapí, že se jedná často o lidi zbožné či dokonce kněží pocházející z Moravy.
Jsou tu tak lidé spojení se známým babickým případem či číhošťským zázrakem. Nejen je postihlo komunistické, respektive estebácké peklo - Miloš Doležal také pokračuje v propátrávání statečných mladíků, kteří se zúčastnili druhé světové války po vojenském výcviku v Británii.
Obecně se dá říci, že se jedná o lidi, kteří měli a mají silný vztah k rodné půdě a k vlastní zemi. Vzpomínají na masarykovskou republiku. Pomáhali protinacistickým bojovníkům či se odboje přímo účastnili, stejně jako později toho protikomunistického, respektive rozhodně nehleděli na poválečné roztahování se neschopných a líných komunistů na venkově se sympatiemi, což se jim vymstilo často dlouholetými žaláři a rozbitím rodinné usedlosti i samotné rodiny.
Velké příběhy
Rozhovory s plukovníkem Jiřím Loudou, generálmajorem Antonínem Petrákem, Josefinou Napravilovou, která pátrala po zavlečených lidických a ležáckých dětech, či knězem Jaroslavem Olšavou jsou opravdu velkými příběhy.
Mezníky příběhů těchto statečných lidí však nejsou jen roky 1938, 1948 či 1968. Dalším mezníkem je i rok 1989. Ani po sametovém převratu totiž nedošlo k úplnému narovnání všech křivd - tehdy nebyl prostor pro oceňování či morální vyzdvihování těchto hrdinů, kteří se nikam nedrali.
Některým ze zpovídaných se sice dostalo nějakého oficiálního ocenění ve formě medaile, ovšem cítíme, že jejich místo by mělo být významnější, že rozhovory s těmito lidmi, kteří jsou již na sklonku života, by měly být povinnou četbou. Jenže to právě ne, povinně uctívané "hrdiny" máme ještě v živé paměti.
ROZHOVORY S ÚČASTNÍKY PROTINACISTICKÉHO A PROTIKOMUNISTICKÉHO ODBOJE
Pamětníků, kteří jsou ochotni říci něco ze svého životního příběhu bez příkras, zbytečného patosu, čtenářsky líbivých frází, bez sebelítosti, zato však s velkým nadhledem, humorem a neutuchajícím životním optimismem bez ohledu na prožitá utrpení, pomalu ale jistě každým rokem ubývá. Proto je více než na místě ještě na poslední chvíli zaznamenat jejich často velmi pohnuté životní osudy, které jako by kopírovaly všechny šťastné, ale spíše tragické epizody československých dějin 20. století. Vyzpovídat patnáct statečných, ale zároveň velmi skromných lidí, kteří se nebáli pro obhajobu pravdy a svých ideálů svobody a demokracie postavit tváří v tvář oběma totalitním režimům, se může zdát jako značně náročný úkol. Ne však pro ty, kteří zvládají formu rozhovoru, ať již ho vedou s jakýmkoliv člověkem a zároveň si ke svému vyzpovídání umí najít zajímavé lidi, se kterými je o čem mluvit. Obě tyto vlastnosti dovedně spojil ve své nejnovější práci rozhlasový redaktor, básník, publicista a pracovník literární redakce Českého rozhlasu 3 - Vltava Miloš Doležal, který je autorem řady rozhlasových dokumentů z období druhé světové války a komunistické perzekuce z padesátých let, literárních pořadů a portrétů. Tato dosavadní činnost mu velmi ulehčila práci při navázání kontaktů a poté při vlastním vedení rozhovorů. Tohoto úkolu se zhostil s velkou grácií, lehkostí a nezbytným profesionálním umem, zároveň však k celé látce přistupoval s úctou a patřičnou pokorou ke zpovídaným lidem. Vhodně kladené otázky přispěly k vytčenému cíli - totiž ukázat svět těchto „bojovníků" proti totalitám. Před pomyslnou „divadelní oponu dějin" tak postupně předstupují známé i neznámé osobnosti protinacistického i protikomunistického odboje, které autor charakterizoval jako blanické rytíře, jako vojsko, které dřímá a čeká, až nastane ten den, kdy bude nejhůře, kdy je společnost povolá, aby zachránili národ. Vedle sebe tak v knize najdeme například rozhovor s brigádním generálem Antonínem Husníkem, vězněm nacistických a komunistických kriminálů, MUDr. Milanem Zapletalem, který přežil osvětimské peklo, Josefinou Napravilovou, která po skončení druhé světové války pátrala po přeživších lidických a ležáckých dětech, Janem Zmrhalem, blízkým spolupracovníkem komunisty popraveného katolického kněze Josefa Toufara, P. Josefem Valeriánem, očitým svědkem tzv. babických procesů a vězněm komunistického režimu, brigádním generálem Zdeňkem Škarvadou, sestřeleným válečným stíhačem a vězněm nacistických lágrů či plukovníkem Jiřím Loudou, válečným radiotelegrafistou ve Velké Británii, komunistickým vězněm, významným heraldikem a autorem současného státního znaku. Výběr osob, které Doležal přesvědčil k rozhovoru, však nebyl nikterak nahodilý, ale dobře promyšlený, měl za cíl přestavit osobnosti nejen z různého sociálního prostředí, ale zároveň i s různými životními osudy. Z rozhovorů vyplývá velmi silné přimknutí všech zpovídaných k rodné zemi. Ideálem a zároveň následováníhodným vzorem je pro všechny masarykovské Československo. Toto jejich ukotvení nebylo jen dáno vlastním přesvědčením, ale i poměry v rodinách, ze kterých vyšli. Nepřekvapí proto, že po nástupu nejdříve hnědé a poté rudé totality pomáhali druhým, nebo se sami postavili na obranu nejen svých ideálů. Za tento svůj často marný boj zaplatili ztrátou svobody, konfiskací majetku, odloučením od nejbližších. I přes toto obrovské utrpení nepřestali věřit v návrat lepší a spravedlivější demokratické společnosti, která si bude vážit jedince se všemi jeho dobrými i špatnými vlastnostmi. Aktéři rozhovorů však svůj zrak neobrací jen k mezníkům, které patřily nejen v jejich životě, ale i v novodobých československých dějinách k nejdůležitějším, tj. k rokům 1938, 1948, 1968. S nemenší závažností vnímají i rok 1989, který vedl k pádu komunistického režimu a návratu demokracie. Slova mnohých zpovídaných však vedle velké naděje, kterou po roce 1989 očekávali, hovoří s hořkostí ještě o něčem jiném: místo opravdového a upřímného narovnání prožitých křivd z minulých období se dočkali jen velmi neochotného hledání spravedlnosti, o skutečném ocenění ze strany nového režimu ani nemluvě. Z textu tak plyne nutkavá otázka: Byl to úmysl či jen opomenutí kompetentních v hektické popřevratové době, která řešila „důležitější" věci? Samozřejmě, že postupem času se i toto opomenutí alespoň částečně napravilo, pachuť však přesto zůstala. Toto postesknutí však nemá být obžalobou, spíše hovoří o současném stavu společnosti, která často a ráda na podobné „hrdiny" zapomíná.
Pro vyzvednutí objednaných knih v redakci je třeba se předem domluvit, nejlépe telefonicky na tel. č. 775 570 801. Děkujeme za pochopení.
Objednávky knih v hodnotě nad 500 Kč mají poštovné zdarma.
Knihy posíláme i přes Zásilkovnu.
- Cogitatio religionis
- Dějiny a kultura
- Etika
- Etnologická řada
- Evropská politika
- Historia ecclesiastica
- Historie
- Klasikové společenských věd
- Knihovna 19. století
- Kultura
- Mimo edice
- Moderní česká teologie
- Ordo socialis
- Politika a náboženství
- Politika a sociální vědy
- Politika a společnost
- Politologická řada
- Quaestiones quodlibetales
- Sociologická řada
- Současná světová teologie
- Spiritualita
- Srovnávací politologie (ISPO)
- Studia Kierkegaardiana
- Velké postavy světové teologie
- Vybrané spisy Ernesta Gellnera