Z podzemí ke slunci

Čtivý román Ladislava Vrchovského je unikátním svědectvím o zdánlivě obyčejném lidském životě v tíživých kulisách let 1948–1989. Autor prostřednictvím hlavní postavy – Vladimíra Horského – provede čtenáře dětstvím, dospíváním i životem zralého muže, který navzdory nepřízni osudu nikdy neztratil víru v sebe sama a v naplnění svých snů. Jeho příběh se odehrává na pozadí zdařile vykresleného prostředí, ať již se jedná o téměř idylické momenty spjaté s valašskou přírodou a životem v souladu s ní, nebo naopak o apokalyptickou krajinu hutí a dolů ostravsko-karvinského revíru, kde je lidská existence zredukována na pouhé přežívání. Autor velmi přesvědčivě popisuje jednotlivé postavy, motivace a osudy horníků, chlapů zlákaných vidinou výdělku, režimních prominentů, idealistických disidentů, přesvědčených estébáků, drobných prospěchářů, ale i těch, kteří chtěli jen normálně žít. Síla románu spočívá v jeho autentičnosti. Skutečné i smyšlené příběhy věrně zachycují absurditu let pod diktátem komunistické strany, krutost, beznaděj i „jen“ ubíjející stereotypní každodennost, ale také nehasnoucí naději. Vrchovský tak zúročil zkušenosti, které nedobrovolně nabyl jako řadový horník OKD i jako nadšený amatérský kulturní organizátor, a předkládá tak plastický a živý obraz české periferie let reálného socialismu.

Nebe nad Ostravou bylo osvětlené odpichem vysoké pece. Vlak vjel mezi tovární objekty oceláren Nové huti Klementa Gottwalda. Žhavá struska stékající po úbočích haldy vypadala jako proudy lávy na úbočích sopky. Navzdory zavřeným oknům a dveřím vlaku udeřil všechny cestující do nosu palčivý zápach táhnoucí se od hutí a hald a zamořující vzduch.
Vlak zastavil ve stanici Ostrava střed. V oknech nádražní budovy se odrážely plameny z obřích hořáků koksárenského plynu hořícího za ohradou sousedící vysoké pece Vítkovických železáren Klementa Gottwalda.
Jako v pekle, pomyslel si František, když vystoupil z vagónu na perón pokrytý vrstvou černého prachu. Přešel ulici před nádražím a po úzkém chodníčku vyšlapaném v travnatém břehu vyšplhal na prostranství Ústředního autobusového nádraží.
Zase jeden lidmi vytvořený chodníček, pomyslel si. Proč se staví cesty, které lidé nechtějí? Proč se raději nenechá chvíli čas na to, aby si lidé sami vyšlapali chodníčky, a ty se později nevydláždí? Tolik cest, které nikdo nechce…

Ladislav Vrchovský

Narodil se 25. června 1948 v Českých Budějovicích, ale vyrůstal na Valašsku, nedaleko Vsetína, kam se rodiče museli přestěhovat poté, co se po roce 1948 jeho otec dostal do nemilosti komunistického režimu. V patnácti letech odešel na Ostravsko. Kvůli veřejnému odporu proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa musel v letech 1969 až 1989 pracovat jako horník. V listopadu 1989 se stal předsedou stávkového výboru v OKD. V roce 1990 byl zvolen poslancem Federálního shromáždění za OF. V letech 1990 až 1992 byl členem nejužšího vedení Občanského fóra, následně byl členem předsednictva Občanského hnutí a později Strany zelených. V letech 1992 až 2005 pracoval jako redaktor v regionálním tisku, vedoucí redakce kultury a programový náměstek ředitele televizního studia televize Kabel plus. V současnosti působí jako publicista a divadelní kritik. Spolupracuje s Českým rozhlasem a Českou televizí.