Evangelium podle Jaroslava Foglara

Originální a čtivě napsaná kniha známého teologa a religionisty představuje „fenomén Foglar“ z náboženského hlediska. Rozebírá nejen vlivy indiánského totemismu a římskokatolické spirituality, ale i tajné vontské rituály, extatické stavy vyvolané nádherou přírody, posvátná místa a časy, klubovní rituály, úlohu dobra, pravdy a krásy ve foglarovských vyprávěních. Autorovi, který se důkladně seznámil s literárním a organizačním dílem autora Rychlých šípů a dalších nesmrtelných děl, jde především o působení a odezvu tohoto díla u čtenářů. Foglarovo dílo je podle Hoška neodmyslitelným způsobem svázáno s jeho mnohovrstevnatým působením na děti a mládež, jedná se tudíž o symbolické univerzum, o návod k celistvému způsobu života. Nejde pouze o nějakou volnočasovou aktivitu. Fenomén Foglar vyplnil imaginaci i konkrétní činnost několika mladých generací, což nemá v české kultuře obdoby. Pavel Hošek nabízí pro tento fenomén pojem „foglaring“ a snaží se vyjádřit jeho charakteristické rysy.

„Když kniha Evangelium podle Jaroslava Foglara vyšla poprvé, název mě odradil. Přišel mi jakousi umělou snahou nahlížet na Foglara pohledem, který mu nebyl vlastní. Až časem jsem překonal předsudky a ponořil se do opravdu promyšlené zvěsti o životě i díle muže, jenž se vysmíval všemu „nadpřirozenému“, které ho ale zároveň velmi fascinovalo… Pavel Hošek našlapuje kolem Foglarova doteku s nekonečností velmi citlivě a opatrně. Vede nás do míst, která známe. Krajinou plujících úplňků, mystických obřadů, bílých oblak, večerních červánků… A snaží se mimo jiné nalézt odpověď, v čem tkví fascinace Foglarem. Proč miliony kluků a holek propadají kouzlu jeho příběhů? Proč ho jiní spisovatelé pro mládež nedokáží napodobit? Jak nevzdělaný kluk z pražského Podskalí dokázal otřást dětskou duší? A právě neobyčejná podoba s ,náboženstvím‘ nám dává jednu ze silných odpovědí… Pokud bychom chtěli použít náboženský slovník, pak Bůh našel ve Foglarovi svého jedinečného interpreta. Díky Pavlu Hoškovi můžeme tyto souvislosti nahlédnout způsobem, který tu dosud zásadně chyběl.“

Z nové předmluvy Romana Šantory