Evangelium podle Jaroslava Foglara

Originální a čtivě napsaná kniha známého teologa a religionisty představuje „fenomén Foglar“ z náboženského hlediska. Rozebírá nejen vlivy indiánského totemismu a římskokatolické spirituality, ale i tajné vontské rituály, extatické stavy vyvolané nádherou přírody, posvátná místa a časy, klubovní rituály, úlohu dobra, pravdy a krásy ve foglarovských vyprávěních. Autorovi, který se důkladně seznámil s literárním a organizačním dílem autora Rychlých šípů a dalších nesmrtelných děl, jde především o působení a odezvu tohoto díla u čtenářů. Foglarovo dílo je podle Hoška neodmyslitelným způsobem svázáno s jeho mnohovrstevnatým působením na děti a mládež, jedná se tudíž o symbolické univerzum, o návod k celistvému způsobu života. Nejde pouze o nějakou volnočasovou aktivitu. Fenomén Foglar vyplnil imaginaci i konkrétní činnost několika mladých generací, což nemá v české kultuře obdoby. Pavel Hošek nabízí pro tento fenomén pojem „foglaring“ a snaží se vyjádřit jeho charakteristické rysy.

PAVEL HOŠEK (narozen 1973) přednáší religionistiku na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zabývá se vztahem teologie a kultury a religionistickým výkladem krásné literatury. Ve volném čase podniká s manželkou Vierkou a dětmi Matějem, Hankou, Zuzankou a Johankou dobrodružné výpravy do přírody. Je členem Sdružení přátel Jaroslava Foglara. Napsal knihy o díle C. S. Lewise: C. S. Lewis (2004), Kouzlo vyprávění (2013), Cesta do Středu skutečnosti (2014), o vztazích mezi křesťanstvím a jinými náboženstvími: Na cestě k dialogu (2005), Židovská teologie křesťanství (2011), Islám jako výzva pro křesťany (2016), o proměnách náboženství v dnešní době: A bohové se vracejí (2012), o šlechtickém rodu Milnerů z Milhausenu: Cesta ke kořenům (2010) a vydal knihu svých rozhlasových rozhovorů nad Biblí s Petrem Vaďurou: V dobrých rukou (2013).

„Pojď se mnou tam, kde nebe je vysoké a modré a kde oblaka bílá rychleji než jinde plují.
Slyšíš tu píseň větrů v korunách borovic?
Slyšíš tu píseň dálek závratných? Tiše a velebně šumí hlavy stromů.
Záře slunce červenavá stéká po jejich rozpukaných kmenech
a vůně pryskyřice tě omámí. A večer oheň táborový tam
do tmy zasvítí a vyvolá v tobě pocity, které otřesou tvou duší.“

 Jaroslav Foglar, Kronika Ztracené stopy.