Když si politická korektnost odnáší vavříny

Malebné někdejší středověké hansovní město Toruň na severu Polska se chlubí Mikulášem Koperníkem; jeho jméno nese mimo jiné i tamní univerzita, na níž po válce studoval filosofii básník Zbigniew Herbert. Od pádu komunismu ve střední a východní Evropě zde pravidelně v době kolem svatodušních svátků probíhá divadelní festival Kontakt pořádaný tamní první scénou, Divadlem Wilama Horzycy. Koncem letošního května se konal už dvaadvacátý ročník. Původně si festival kladl za cíl obnovit přerušené kontakty naší části kontinentu s ostatní Evropou a navazovat nové. To se mu po celá devadesátá léta dařilo nadmíru úspěšně – a v té době byl také pro české divadelníky a kritiky místem, kde mohli jako vítaní festivaloví hosté zhlédnout řadu skvělých představení, o kterých si předtím mohli při troše štěstí pouze číst. V posledních letech má dramaturgie soutěžního festivalu, na němž se vždy oficiálně udělovaly a dodnes udělují prestižní ceny, ambici zajistit především účast nejlepších scén ze zemí bývalého sovětského bloku či z bývalé Jugoslávie a umožnit jejich vzájemné srovnání. Při nesporných kvalitách ruského, polského nebo litevského divadla je z čeho vybírat a většinou bylo v sedmidenním maratónu (dvě divadelní představení denně, doprovodné plenérové akce, výstavy, uvádění knih atd.) i letos na co se dívat. Program festivalu bývá většinou velice dobře poskládán tak, aby poskytl věrohodný obraz směrů, tendencí i trendů v současném divadelním dění v naší části kontinentu a zčásti i jinde v Evropě. Je pravda, že Kontakt v posledních pěti až deseti letech zkomorněl, neboť na rozdíl od devadesátých let, kdy jsme se mohli v Toruni pravidelně seznamovat s prací předních evropských scén poměrně nezávisle na tom, jak náročně byla vypravena jednotlivá představení, jsou dnešní finanční požadavky zahraničních divadel nepoměrně vyšší a možnosti pořadatelů hradit náklady se v některých letech dost drasticky snížily. Kontakt se od roku 2010 koná jednou za dva roky – v liché roky probíhá ve Vratislavi festival Dialog. Důležité je, že předložený vzorek má stále svoji vypovídací hodnotu – což nemusí být pro současné divadlo zrovna lichotivé. Každý ročník bývá uveden určitým mottem, které velice volně vystihuje společného jmenovatele i poslání jednotlivých představení. Témata festivalu jsou však určována velice volně, nelze je chápat jako přísné zadání. Síla a přesvědčivost jednotlivých výpovědí, jakož i umělecký „koeficient obtížnosti“ prezentovaných děl byly i letos různé, co se týče kvality, ale často také vzájemně těžko souměřitelné. (…)