Kdo vyhrál letošní volby?

Volební kampaň 2006 získala mnohá označení - brutální, nenávistná, konfrontační, agresivní či nízká. Jaká však byla doopravdy a do jaké míry ovlivnila volební výsledek?

V průběhu kampaně se odehrálo několik zásadních momentů s tím, že se systematicky vyvíjela jako souboj dvou titánů - ČSSD a ODS. Personalizace stranické politiky dosáhla takové úrovně, že voliči nevybírali mezi stranami, ale lídry, možnými budoucími premiéry, resp. osobami, které budou odpovědny za sestavení vlády a směřování země. Zbývající strany byly v kampani viditelně upozaděny. KDU-ČSL se snažila profilovat coby subjekt mezi sociálními a občanskými demokraty, zelení využívali faktu, že jsou noví a prezentují nový politický styl, komunisté se pokusili nasadit billboardy. Volby ale i tak zůstaly duelem mezi ODS a ČSSD.

Kampaň sociálních demokratů byla nebývale dobře řízená. Strana vsadila na rady americké poradenské firmy PSB Associates a analýzu volebního trhu. Právě zde lze hledat kořeny nápadu rozjet „nesmiřitelný" souboj s ODS a jejím lídrem. Kampaň byla ve svém průběhu neustále analyzována a v marketingovém zacílení na voliče velmi úspěšná. Je to možné přičíst i tomu, že socialisté vsadili na negativní reklamu, mimořádně efektivní nástroj, jak získat pozornost médií a vědomě útočit na svého protivníka.

Naproti tomu ODS byla tematická: snažila se svůj program představovat postupně a varovat před koalicí ČSSD s komunisty. Vedle výrazné, možná místy těžkopádné kampaně ČSSD působily skromnější aktivity ODS rozpačitě a nejistě. Nereagování na přímé útoky sociálních demokratů nepodporovalo image volebního favorita. Přestože Topolánkovo nasazení v kampani bylo mimořádné (ODS do značné míry vsadila na kontaktní kampaň, více ji decentralizovala, přesunula do krajů a lídr postupně objel celou zemi), na socialisty to nestačilo. Rozhodujícím faktorem se stala televize.

Volby 2006 se do dějin samostatné České republiky zapíší nejen tím, že všechny televizní kanály organizovaly volební debaty, ale především tím, že kromě stranických lídrů jim tentokrát přikládali velký význam i samotní diváci-voliči. Mohli jsme pozorovat velký obrat. Zatímco Paroubek působil zpočátku velmi sebejistě a až postupně ztrácel argumenty, u Topolánka tomu bylo přesně naopak. Je velmi pravděpodobné, že právě televize „dopomohla" ke zvýšené volební účasti: vytvořila atmosféru, že je nutné jít volit. Podobně tomu bylo i na internetu. Vzniklo mnoho specializovaných serverů a volební zpravodajství připravil každý významný zpravodajský portál.

Jednoznačným vítězem letošních voleb se nestala žádná ze stran, ale politický marketing. Právě on slavil největší úspěchy - ať se nám to líbí, nebo ne. Podobně je tomu standardně i ve většině západoevropských zemí. Uvidíme, jak dopadnou volby příště.