Julián Sorel: Napoleonské „Já“

Václav Černý se ve svých přednáškách o romantismu a realismu zmiňuje o tom, že Stendhal o sobě prorokoval, že bude pochopen až kolem roku 1880, přičemž jádro jeho díla vzniklo v letech třicátých. Na tomto proroctví je zřejmě něco pravdy. Všechny tři romány Henriho Beyla-Stendhala jsou na rozhraní stylů a obsahují mnoho úrovní, které lze pochopit až po několikerém čtení. I dnešní čtenář se může oprávněně ptát: Jsou to milostné romány, jakási červená knihovna 19. století? Jsou to romány psychologické, rozebírající pomocí dialogů a introspekcí hlubiny nitra hlavních hrdinů, mužů i žen? Jsou to sociální romány, vystihující v dokonalých popisech restaurační dobu v její složitosti a nejednoznačnosti? Jsou to antiklerikální texty, v nichž se pranýřuje pokrytectví, povrchnost, ultramontánství, propojení duchovenstva se šlechtou? Možná že jsou tyto romány vlastně vším – o to složitější může být jejich hodnocení. (…)